John Everson: Cokolwiek zechcesz
Dom Horroru, 2017, 240 stran
Na úvod jen základní informaci, že jde o originální sbírku. Nejde o polský překlad již vydané knihy, povídky si vybírali sami polští vydavatelé. V takovéto podobě kniha ani sebrané povídky nikde jinde nevyšly. To knize poskytuje jistý punc originality či sběratelské raritnosti, chcete-li. Má to však i svou výhodu, neboť jde opravdu o ukázkový výběr z tvorby tohoto amerického autora. Z pouhých pěti povídek naznáte, v čem se Everson, alespoň v krátké formě, rád a dobře pitvá.
Z našeho pohledu je velmi zajímavá již předmluva od samotného autora, neboť hodně odhaluje z jeho tvorby, historie i pozadí jednotlivých povídek a jeho polských překladů.
Pak už nás ale John Everson pozve na divoký večírek, který organizuje Clive Barker. No ano. V povídce "Zagon ciał" ("Fields of Flesh") se totiž prostřednictvím soukromého detektiva pokoutně vetřeme na divoký S&M večírek jen pro zvané, organizovaný jednou za čas pokaždé na jiném místě. Detektiv zde hledá jistého muže, kterému podle mužovy manželky, jež si detektiva najala, hrozí smrtelné nebezpečí. A ten večírek je opravdu rozkvetlá zahrada choutek, úchylek, fetišů, chtíče, rozkoší, bolesti a orgasmů. Přesně jak bylo zmíněno, jako by jej za svých mladých let organizoval Clive Barker. Veškeré myšlenky o samoúčelnosti, které se snad malověrným mohou zpočátku vplížit na mysl, rozpráší výborná pointa, která s kvalitním zvládnutím formy, vedením příběhu, napínáním i bujarou představivostí autora z povídky vytváří žánrovou ránu bičíkem tepající rozkoší. Jen to mlaskne.
V jednom z rozhovorů se Everson vyznal, že má rád okultní, démonické horory a nejvýraznějším projevem tohoto je druhá povídka v knize "Porażka" ("Failure (Means a Lack of Bullets)"). Jeho vlastními slovy "temný příběh s motivem sexuální magie". Prostřednictvím kapitol vyprávěných z pohledu jednotlivých postav příběhu a zvláštně, ale funkčně přeházenou chronologií vyprávění, se setkáváme se dvěma chlapci a jejich kamarádkou, kteří se nechají jistým černokněžníkem přemluvit, aby se za velký balík hulení u něj doma spolu vyspali v rámci obřadu, který chce vykonat. Projdeme si obřadem, jeho následky i vypořádání se s nimi. Povídka má zvláštní formu, která jako by vypadla z některých příběhů Breta Eastona Ellise, je temná, atmosférická, chytlavá a strhující.
Že není jen nadrženým úchylem, ale ctí stylovou béčkovost žánru dokazuje Everson v hodně zábavně nazvané povídce "Fiołkowa laguna" ("Violet Lagoon") – a ano, odkazy k "Modré laguně" v povídce opravdu nechybí. V ní se společně se dvěma mladými (a nadrženými, to se zakrýt prostě nedá) páry vydáme na víkendovou pařbu na opuštěný ostrov. Jenže ostrov nakonec tak moc opuštěný není. Je tu jedna podivná mrtvola, ještě podivnější pavouci, brouci a mouchy a… však víte, neobjevili jste horor včera, ne? "Fialová laguna" je klasickým hororovým béčkovým monster/animal attack kýčem. Ale chutným kýčem. Chroupe to jako čerstvě opražené kobylky a do krku klouže jako mouční červi s míchanými vejci (a ty jsem jedl, takže vím, o čem mluvím). Žádná exotika, žádná romantika, jen přímočarý úprk hejny nepříjemné havěti.
"Ku pamięci" ("In memoryum") jako by zpočátku z Eversonova stylu, alespoň jak jej představuje tato sbírka, vybočovala. Psychologický příběh o muži, který se ráno probudí se silnou amnézií, snaží se zjistit, kdo je, kde bydlí a dostat se domů. Když se tam dostane, jediné stopy a ukazatele, které objeví, ho zavedou zase zpátky na místo, kde se probral, k jisté ženě, která, zdá se, ví více než on a je schopná mu pomoct. Protože mu již jednou pomohla. A tam částečně příběh zapadá do eversonovské formy, v níž sex má svůj důležitý význam, přesto však povídka odhaluje i jiné oblasti a zákoutí autorovy tvorby. Pořád však zůstává trochu jiná, atmosféričtější, temnější, civilnější, dramatická.
V závěrečné a titulní povídce "Cokolwiek zechcesz" ("Whatever You Want") se Everson naplno ponořuje do oblasti, kterou v první povídce "Zagon cial" využil jen jako ilustrační prostředí hlavní zápletky a pointy. Jaké jsou vaše nejtajnější tužby, které si držíte v sobě a snad jednou během vašeho života narazíte na spřízněnou bytost, které se dokážete svěřit? A když budete mít štěstí, bude spřízněná natolik, že vám je pomůže uskutečnit? Hlavní hrdina této povídky tuhle bytost potkal a této možnosti se mu dostalo. Nemilosrdný sestup do hlubin lidského chtíče a libida, svižný natolik, že je schopen vás strhnout, donutit povídku odložit a hluboce se zamyslet, co by to mohlo být u vás. Výtečná, čistě realistická povídka, mrazivě napínavá, strhující a čtenáře opečovávající. Hned od začátku máte tušení, jak to skončí, jak to musí skončit, ale stejně k tomu chcete dojít krok za krokem, postupně, s hlavním hrdinou a každý ten krok si dokonale a náležitě vychutnat. Všechny povídky z knihy jsou kvalitativně na dost velké výši, ale tahle ční nejvýše.
Velkým plusem knihy je výběr povídek. I když je možné Eversona zařadit do té extrémnější a hard core odnože hororu, nejde o nic jednotvárného, opravdu od každé hororové kořenky něco. Tady trošku toho, onde trochu támhletoho, bizarně úchylné praktiky, sexuální démonologie, nebezpečný hmyz, psychologické tajemno, na své si přijde opravdu pestrá škála žánrových milovníků a milovnic. Everson je na slovo skoupý tam, kde je to třeba a kde přichází ke slovu čtenářova vlastní představivost, slovy maluje tam, kde je třeba trochu zaháčkovat.
Jediným a výrazným negativem knihy je její obálka. Motiv obrázku je výborný a vzhledem k většinovému obsahu knihy velmi trefný. Výsledný dojem obálky však kazí nevhodně vybraná barva písma. Ta fialová se prostě na černém podkladu ztrácí a činí text nevýrazným. Je to však jediná (fialová) šmouha na jinak výborné knize. To si zřejmě nakladatelství brzy uvědomilo a na pozdějších výtiscích už tuto chybu opravilo (a i obrázek k recenzi je již s čitelnou obálkou).
Jsem rád, když mohu recenzi zakončit pozitivně a tahle zřejmě nejde zakončit pozitivněji než informací, že nakladatelství Carcosa chystá k vydání jeden z Eversonových románů.
