John Connolly: Nokturna
Nakladatelství BB/art s.r.o., 2007, 249 Kč
Přiznávám se, knihu „Nokturna“ od Johna Connollyho jsem kdysi do rodinné knihovny koupila jen proto, že mě okouzlila obálka. Byla to láska na první pohled. Minimalistický projev s tvorem, jenž připomíná netopýra, mě tehdy přitáhnul. Od prvního osudového pohledu bylo jasné, s jakým žánrem se v knize setkám, a opravdu mě tušení nezradilo. „Nokturna“ je sbírka strašidelných povídek, která se jen letmo dotýká stereotypních hororových témat a věnuje se námětům, které zas tak běžné nejsou. Píšu letmo, neboť i v této sbírce najdete např. povídku o upírech. Jenže upíři jsou hororoví titáni, bytosti, které ser nikdy neomrzí (ještěže mohou žít věčně) a nemohou za to, že jsou zneužíváni ve středoškolských romancích. Rozhoduje tedy zpracování a pan Connolly přináší zpracování příjemně neotřelé. Byť toto velké odhalení přináší už samotný název povídky - „Slečna Froomová je upírka“ - o zábavu nepřijdete a Connollyho upírka a vůbec celá povídka navazuje na starou hororovou školu. A vlastně to platí i na celou sbírku. Snoubí se zde jakási tradice poctivého vyprávění staré doby s neotřelými a mnohdy moderními nápady. A co je vítaná třešnička na dortu? Connollyho milá morbidnost a černočerný humor.
„Nokturna“ je sbírka patnácti povídek a každá vypráví o jiné podobě děsu nebo zla. Na začátku vás vždy autor seznámí s prostředím a situací, nechá vás si udělat obrázek o místě, kam vás zavedl a pak vám odkryje taje své temné irské představivosti a mytologie. Nahlédnete do zdánlivě klidných amerických měst či anglických venkovských zákoutí a zjistíte, že hrůzostrašná stvoření a lidské bestie žijí opravdu všude, nehledě na první dojem nebo sympatickou fasádu. Connolly v této sbírce porušuje i pravidla šťastného konce, takže pokud si myslíte, že chycením zloducha se vše v dobré obrátí, pak vězte, že vám tento Ir vytrhne idylku happyendů z náruče a zadupe ji svými irskými podrážkami do země. Místo naivních příběhů vám ale ukáže pěkně temnou fantazii, kde lesům vládnou králové duchů, kde starodávné univerzity dodržují krvavé rituály, kde se nevyplácí lézt do podzemních jeskyní, kde čarodějnice překračují smrt a kde klauni nejsou veselými ozdobami cirkusů. Sbírka je završena povídkou "Zrcadlení", v níž jako hlavní hrdina vystupuje detektiv Charlie Parker, o němž Connolly napsal celou sérii knih.
Chvály bylo vyneseno dost, nyní je čas pro pár nepříznivých poznatků. Povídky, byť jsou tvořeny originálními myšlenkami, se drží jakéhosi vzorce. Postup vyprávění je buď stejný, nebo podobný. To, v kombinaci s dlouhými popisy, může občas zavánět lehkou nudou. No, a ten humor. Zbožňuji černý humor, u nás doma je stejně přítomný jako hermelíny v lednici. Čili je přítomný neustále. Možná proto mi legrace v knize přišla jen decentní. Když už tam je, stojí to za to, ale zas tolik jí není. Jak jsem napsala, jen třešnička na dortu – malá, červená bobulka na velkém máslovém dortu. Kdyby na tom dortu seděl meloun, tato kniha by byla téměř dokonalá. Takhle je to velmi kvalitní, příjemné a neokoukané čtení, kde sice můžete najít pár much a můžete občas bojovat s tendencí omrzelosti, ale co nevyřeší plácačka, s tím si poradí váš vkus a tolerance.
