Jeníček a Mařenka: Lovci čarodějnic
Hansel & Gretel: Witch Hunters
Německo, USA, 2013, 88 minut
Režie: Tommy Wirkola
Scénář: Tommy Wirkola
Hrají:
Jeremy Renner (Hansel)
Gemma Arterton (Gretel)
Famke Janssen (Muriel)
Pihla Viitala (Mina)
Tommy Wirkola je tvůrce, který mě nadchnul svým snímkem „Mrtvý sníh“. Jednalo se o sakra zábavnou hororovou komedii, která dokázala i pořádně poděsit a hlavně si pěkně zahrávala s krví a vnitřnostmi. Násilí, pokud je podáno dobře, do hororů zapadá skvěle a Wirkola podle všeho přesně ví, jak scény dávkovat krví, kdy si dát pokoj a kdy pořádně zatlačit na pilu. Od filmu „Jeníček a Mařenka: Lovci čarodějnic“ jsem si tak sliboval, že to bude zábavná podívaná.
Příběh je poměrně známý. Jeníček a Mařenka jsou otcem odvedeni do lesa, kde narazí na chaloupku celou z perníku. Mají hlad, a tak neodolají a ochutnají. Lapí je čarodějnice, která si je pěkně vykrmuje, v tomhle případě zatím jen Jeníčka, a hodlá si je upéct v peci. Děti jí však přemohou, ona je ten, kdo se peče, a děti jsou zachráněny. Jenže tohle je teprve začátek příběhu. Díky téhle zkušenosti se z Jeníčka (Jeremy Renner) a Mařenky (krásná Gemma Arterton) stávají lovci čarodějnic, kteří získají pověst mezi lidmi v širokém okolí. Žádná čarodějnice před nimi není v bezpečí.
Jejich poslední zastávkou je městečko Augsburg, kde si je najal starosta, protože šerif (Peter Stormare) je celkem neschopný a už mu zmizelo jedenáct dětí. Jeníček a Mařenka tu nejsou úplně vítaní a šerif jejich přítomnost nesnese, ale kdo jiný by měl děti zachránit? Když je uneseno i dvanácté dítě, Jeníček a Mařenka se musejí potýkat s nepřátelstvím celé obce. Copak by to však bylo za hrdiny, kteří se nedokáží postavit i tomu zatím nejsilnějšímu nepříteli, kterého měli tu smůlu potkat?
Příběh filmu „Jeníček a Mařenka: Lovci čarodějnic“ není nic velkého a objevného, přesto je to rozpracované do podrobností a konečně se dovídáme také to, proč byly děti v první řadě odvedeny vlastním otcem do lesa. Nejsou to žádná velká zjištění, žádné geniální zvraty, ale pokud jdete na film, který se jmenuje „Jeníček a Mařenka: Lovci čarodějnic“ proto, že toužíte po geniálním díle, asi jste vlezli do špatného sálu. „Jeníček a Mařenka: Lovci čarodějnic“ je jednoduše zábava, místy pro silné povahy, protože krví a nechutnými scénami se rozhodně nešetří. V tomhle se snímek liší od jiných podobných filmů (např. „Underworld“), protože zde skutečně stříká krev a lítají vnitřnosti. V mých očích to jsou rozhodně body navíc a film mě prostě bavil.
„Jeníček a Mařenka: Lovci čarodějnic“ nabízí dobrý humor, a to jak konverzační, tak i situační. Herci k sobě skvěle padnou a hláškování jim jde. Navíc jsou zde momenty, kdy skutečně budete žasnout nad tím, co se vám Wirkola snaží říct – viz důvod, proč si Jeníček musí furt něco píchat. Hračičky nadchnou i různé speciální zbraně (dojde i na rotačák) a udělátka, která v dané neurčité středověké době většinou nevidíte. O maskách ani nemluvím. Čarodějnice připomínají fanoušky na koncertech severských metalových kapel.
Tommy Wirkola vlastním scénářem naprosto rezignoval na to, že by natočil film, který by si dělal jakékoli umělecké ambice. „Jeníček a Mařenka: Lovci čarodějnic“ je pořád to, co je jeho základem. Je to pohádka. Jasně, pohádka pro dospělé, protože děti přece nemůžete pustit na něco, kde stříká krev, ale pořád je to odvěký boj dobra se zlem. Wirkola na vás nebude tlačit moralitami, můžete si z toho vzít to, co sami uznáte za vhodné. Já jsem se pobavil, o to mi šlo hlavně. Když bych chtěl něco, co se nám snaží sdělit víc, půjdu na „30 minut po půlnoci“ nebo „Terapii láskou“. Vzhledem k tomu, že jsem oba zmiňované filmy již viděl, „Jeníček a Mařenka: Lovci čarodějnic“ byli jasná volba.
Hodnocení: 70%
