Jedovatý břečťan
Poison Ivy
USA, 1992, 90 minut
Režie: Katt Shea
Scénář: Melissa Goddard, Andy Ruben a Katt Shea
Hrají:
Sara Gilbert (Sylvie Cooper)
Drew Barrymore (Ivy)
Tom Skerritt (Darryl Cooper)
Cheryl Ladd (Georgie Cooper)
„Poison Ivy“ rozhodně není snímek o záporačce, kterou někteří velmi dobře znají ze světa Batmana, ale jedná se o celkem realistický příběh bez nadpřirozených prvků o jedné celkem obyčejné holce, která samu sebe považuje za rebelku a chová se tak, jak by od ní společnost neočekávala. Je otázkou, zda je to naprosto zamýšlené chování, anebo pouze podvědomá reakce na svět kolem ní. Reakce, která určuje to, že sama je neschopná si udržet vztah jakéhokoli charakteru.
Drew Barrymore už měla v roce 1992 svou první roli dávno za sebou. Přece jen byla z herecké rodiny, a tak se k řemeslu dostala rychle. V sedmnácti letech jí byla nabídnuta role dívky, která je vykořeněna ze společnosti a snaží se vytvořit přátelství alespoň s někým. Tou jedinou přítelkyní se stává její spolužačka Sylvie, kterou současní fanoušci seriálů nejspíš znají z „The Big Bang Theory“, ti, co už něco více pamatují, si na ni vzpomenou ze seriálu „Roseanne“.
Mezi dvěma dívkami se vytváří nebezpečné pouto. Ivy – její skutečné jméno ve filmu nezazní, i když jak pozdější filmy ukáží, skutečně by se tak měla jmenovat – se dostává více do Sylviiny rodiny, což by nemuselo být až tak hrozné, ale nikdo nic o Ivy pořádně neví. Přesto si všechny získává, ale její rebelská povaha se rychle projevuje. Ona nemá mantinely, respektive má je velmi posunuté, což je pro ni samotnou, ale hlavně pro její blízké celkem nebezpečné. Největší problém nastává ve chvíli, kdy se začne intimně sbližovat se Sylviiným otcem.
Cooperovi nemají jednoduchý život, ale Ivy do něj rozhodně nepřišla proto, aby něco pomohla vyřešit. Spíš se jí ještě povede víc zničit. Ona je živel, je těžko kontrolovatelná. A tak se v konečném součtu vlastně jedná o příběh dívky, která nedokáže rozpoznat následky svého chování a prostě jen koná. Netuší, co se může stát, což ji přivádí do situací, které sama nechce. Chtěla by si užívat, ale následky jí v tom brání. Když už se něco stane, tak raději utíká, lže, mlčí.
„Jedovatý břečťan“ není úplně klasikou thrillerového žánru, ale jedná se přece jenom o film, který má v sobě určitou myšlenku. To, že napětí je zde minimální, je druhá skutečnost. Umět natočit napínavý film očividně není tak jednoduché, i když Alfredovi Hitchcockovi se to dařilo celkem často. No jo, není každý Hitchcock. Snímek „Jedovatý břečťan“ je celkem přímočarý a neskýtá mnoho překvapení, ale minimálně na ten průměr má. Řekl bych i na trochu víc.
Hodnocení: 60 %
