Jáma
Io non ho paura
Itálie, Španělsko, Velká Británie, 2003, 103 minut
Režie: Gabriele Salvatores
Scénář: Francesca Marciano a Niccolò Ammaniti podle vlastního románu
Hrají:
Giuseppe Cristiano (Michele)
Mattia Di Pierro (Filippo)
Adriana Conserva (Barbara)
Fabio Tetta (Teschio)
Pak že se mezi papírovými DVD filmy nenacházejí doslova poklady. Jedním z takových pokladů, které vydala společnost Řitka Video, je i snímek „Jáma“. Na první pohled rozhodně nevypadá tak, jaký ve skutečnosti je. Nic velkého jsem si od snímku nesliboval, ale zrovna v tomhle případě jsem něco docela velkého dostal. „Jáma“ rozhodně není film, který vás zanechá znuzené a netečné. Nechá vás přemýšlet o tom, že život je někdy vážně pes a že prostě nemusí být pořád krásný.
Kdybych nevěděl, že se film má odehrávat v Itálii, myslel bych si, že je kompletně španělský. Má španělský styl, který často těží z těžkého nuzného života, jen zde chybí zásadnější odkazy na válku a utrpení. Film, ač je ve španělské koprodukci, je skutečně italský a odehrává se v Itálii, konkrétně pak na Sicílii, kde podle všeho také není život zrovna jednoduchý. Peníze se shánějí, jak to jen jde.
Michele je malý kluk, který si s ostatními dětmi hraje v opuštěném domě. Jejich hry rozhodně nejsou nevinné a laskavé. Člověka docela zamrazí, když si vzpomene, že si sám kdysi hrával a možná ani u něj v tom tenkrát nebyla pouze nevinnost. Některé dětské hry jsou prostě zlé, ale takové je dětství, takové jsou i děti. Jen si sáhněte do svědomí a řekněte, že jste si nikdy nehráli způsobem, který by rodiče úplně neschvalovali.
Michele se musí k opuštěnému domu vrátit, protože tam ztratil brýle svojí sestry. Úplnou náhodou pak objeví titulní jámu. Jáma však není prázdná, ale něco se v ní skrývá. Nejprve máme pocit, že je to mrtvola, ale nakonec zjistíme, že je to malý kluk, který je stejně starý jako Michele. Proč je v jámě? Kdo ho tam uvázal? Co bude Michele s tímhle tajemstvím dělat? Ač je z prvního setkání vyděšený, stejně se bude chtít k jámě vrátit a zjistit víc. To je prostě dětská zvědavost. Ta je silnější než cokoli jiného.
Příběh o jednom uvězněném dítěti rozhodně není pěkný. Vlastně je docela depresivní a myslím si, že „Jáma“ je jeden z těch filmů, z kterých na vás může padnout pořádnĕ špatná nálada. Jako kdyby film natáčel Guillermo del Toro v pořádné depce. Není to laskavé, není to příjemné, ale stejně se tam někde pod povrchem skrývá naděje, která umírá jako poslední, naděje, která i ty nejslabší ještě drží při životě.
Hodnocení: 80%
