Inferno
Inferno
Itálie, 1980, 107 minut
Režie: Dario Argento
Scénář: Dario Argento
Hrají:
Leigh McCloskey (Mark Elliot)
Irene Miracle (Rose Elliot)
Eleonora Giorgi (Sara)
Daria Nicolodi (Elise Stallone Van Adler)
Ať už se vám snímek „Inferno“ od Daria Argenta bude líbit, nebo ne, myslí hlavně po dějové stránce, nelze mu vzít jednu základní věc – je to snímek, který má skvělou atmosféru a jsou zde scény, které dokážou vzbudit hrůzu na naprosto primární úrovni. Je to ten strach, který máte v sobě někde zakořeněný a který může být vyvolán nějakou fobií, vzpomínkou nebo situací. Tohle je obrovské pozitivum snímku, který osobně nepovažuji za Argentův nejlepší, ale přesto je to jeden z těch, který mě dostal.
V roce 1975 Dario Argento natočil svůj film „Tmavě červená“, který pro mě navždy zůstane tím nejlepším italským giallo hororem, který byl kdy natočený. O dva roky později však pokračoval snímkem Suspiria, kde rozhodně nepolevil v tom, jak chce diváka děsit. Co je ale důležitější, snímkem Suspiria se započala Argentova trilogie Tří Matek. Jedná se o mýtus, který vychází z díla Thomase De Quinceyho, ale který si Argento pojal výrazně po svém.
Matky jsou celkem tři: Mater Lachrymarum, Mater Suspiriorum a Mater Tenebrarum. O každé se Argento rozhodl natočit jeden snímek. Mater Suspiriorum neboli Matka vzdechů si uzurpovala snímek Suspiria, Mater Tenebrarum neboli Matka temnoty je představena právě ve snímku „Inferno“, no a nakonec Mater Lachrymarum neboli Matka slz dostala svůj snímek až v roce 2007, česky uváděný jako Armáda démonů: Matka slz, ale původní název je „La terza madre“, tedy „Třetí matka“.
Příběh snímku „Inferno“ je již od počátku tajemný. Sledujeme dvě mladé ženy, které objeví podivnou knihu, kde se uvádí, že každá ze tří matek má někde ve světě svůj dům, který slouží jako jejich útočiště. Matka temnot, která má v „Infernu“ hlavní úlohu, by měla mít tento dům v New Yorku, kde se také děj odehrává. Dívky po domě pátrají, což vede k tomu, že jedna z nich umírá a druhá mizí. Bratr zmizelé se dostavuje na místo, aby pátral po své sestře, a možná to bude on, kdo zjistí něco víc, možná i pravdu.
Příběh není devizou tohoto filmu, ale je to úchvatná atmosféra, která vás strhne. Dario Argento před vás staví neuvěřitelné obrazy, zajímavé scény a obejde se velmi často beze slov. Nechává vás utápět v tichu, případně volí jen extatický a nervy drásající hudební doprovod. On moc dobře věděl, jak vzbudit hrůzu a „Inferno“ je jen další krásnou ukázkou. Interiéry i exteriéry jsou tu využívány ve prospěch hororu v neskutečné míře, což trochu odkazuje na Polanského, ale zároveň na horory gotické. Musím někdy zakončit celou trilogii, abych si ověřil, jestli po roce 2000 Dario naprosto ztratil sílu a vkus.
Hodnocení: 80 %
