Ido zero daisakusen
USA, Japonsko, 1969, 105 minut
Režie: Ishirô Honda
Scénář: Warren Lewis, Shin'ichi Sekizawa a Ted Sherdeman
Hrají:
Joseph Cotten (Craig McKenzie / Glenn McKenzie)
Cesar Romero (Dr. Malic / Hastings)
Akira Takarada (Dr. Ken Tashiro)
Masumi Okada (Dr. Jules Masson)
Už i Američané si v 60. letech všimli, že ti Japonci asi mají recept na dobré béčkové filmy, a tak s nimi na konci desetiletí začali více spojovat síly, aby natáčeli filmy, na které budou lidé chodit do kin nejen v Japonsku, ale také v Americe, kde budou moct diváci koukat nejen na šikmooké mrňousky, ale také na bílé herce, kteří jsou jim i třeba trochu známí. Tohle se ukázalo právě ve snímku „Ido zero daisakusen“, který byl ve Spojených státech uváděn jako „Latitude zero“.
Ve filmu „Ido zero daisakusen“ se objeví hned několik amerických herců, a to samozřejmě v hlavních rolích, kdy mezi nejznámější, hlavně třeba pro komiksové fandy, jako jsem já, patří Cesar Romero, který ztvárnil Jokera v seriálu o Batmanovi, který běžel právě v 60. letech. Vzhledem k tomu, že má Romero takový aristokratický kukuč, který ale není na první pohled příjemný, i ve snímku „Ido zero daisakusen“ si zahrál záporáka, dokonce více jak dvousetletého.
Kromě něj je tu také Joseph Cotten, který je známý třeba z „Občana Kana“. Cotten je druhým dvousetletým mužem v ději a je zástupcem strany dobra. Tyto dvě postavy se vysokého věku dožívají díky místu, které je nazváno Latitude Zero, kde jsou vody, které člověka vyléčí a udržují ho dlouhověkého. Právě na toto místo se s kapitánem McKenziem dostávají dva vědci a jeden novinář, kteří nešťastnou náhodou skončí bez možnosti se vrátit na hladinu v batyskafu. Kapitánova ponorka je zachrání.
Zbytek filmu je v podstatě o tom, jak se výzkumníci snaží vrátit na povrch anebo naopak zůstat v Latitude Zero. To jim trochu komplikuje Malic (Romero) ve chvíli, kdy na McKenzieho útočí. A má k tomu skutečně vynalézavé způsoby, především pak monstra, která mají originální podobu – mutanti člověka a netopýra, obří krysy, a pak hlavně něco, co je kombinací ptáka a lva, navíc s duší člověka. Tohle je celkem originální, a i když má příběh dost z Nema – anebo právě proto – je to zábava.
Ishirô Honda se oprostil od klasických monster a natočil něco trochu jiného, dobrodružného a ujetého, aby si nejspíš malinko odpočinul. No, nakonec udělal dobře, protože to chtělo, aby se podíval někam trochu jinam. Film „Ido zero daisakusen“ se mu jednoduše povedl, je to dostatečně akční, dobrodružné a zajímavé. Americká koprodukce tomu dala dobré koření a americký styl a japonský styl se zde vhodně propojily.
Hodnocení: 80 %
