Hranice smrti
Frontière(s)
Francie, Švýcarsko, 2007, 108 minut
Režie: Xavier Gens
Scénář: Xavier Gens
Hrají:
Karina Testa (Yasmine)
Samuel Le Bihan (Goetz)
Estelle Lefébure (Gilberte)
Aurélien Wiik (Alex)
Francouzské horory rozhodně mají něco do sebe, jen je škoda, že se až moc snaží být americké. Pořád si však malinko zachovávají něco neamerického, něco evropského. Ať už je to ve vyprávění příběhu, vizualizaci anebo i v tom, že ti herci prostě nejsou dokonale krásní jako v amerických filmech, ale jsou přirození, jsou lidští a jejich herectví je mnohdy skutečně parádní. Pro mě osobně to předvedla Cécile de France a v „Hranici smrti“ také Karina Testa. Navíc, jejich role jsou velmi podobné, i když finální vyznění není takové, jako v případě „Noci s nabroušenou břitvou“, mají oba filmy poměrně dost společného. Ať už po stránce brutality anebo prazvláštních rodinných hodnot.
Skvělá kamera, to se musí snímku nechat. V akčních momentech jsou střihy rychlé, kamera hezky pohyblivá, což dodává ten správný drive, když je potřeba. Ale hlavně, ten obraz je tak syrový, až je to neskutečné. Tohle už se od dob „Texaského masakru motorovou pilou“ (samozřejmě mám na mysli originál z roku 1974) nepodařilo mnoha filmům a je tak trochu ikonické, že se to daří evropským filmařům, ale americkým už tolik ne.
„Hranice smrti“ není klasickým máme-bandu-teenagerů-a-pošleme-ji-do-lesů-umřít. Přece jen příběh je tu důležitý, i když není nijak originální. Začíná nepovedenou loupeží, kvůli které se dvojice kriminálníků rozhodne ukrýt v hostinci. Velmi, velmi špatné rozhodnutí. Jako obvykle. Jak říkám, originalita tu důležitá není, ale příběh má alespoň nějaký podklad, na kterém stojí, a ne jen obvyklá klišé typu „Vydáme se na výlet do Zapadákova!“, která se kupí jedno za druhým. A díky skvělým hereckým výkonům, které jsou pro mě konečně uvěřitelné, spolu s vizuální stránkou film vyznívá hodně dobře, i když nám nepředvádí nic jiného než slasher spojený s hodně drsným torture.
Po stránce gore jde filmu vytknout jen hodně málo. Je skutečně povedené. Ať už ve chvíli, kdy se nůžkami stříhají achilovky, usekávají prsty, taví se obličeje a podobně. S tímhle si Francouzi pěkně vyhráli a ještě než se Xavier Gens připravoval na průměrného až lehce podprůměrného „Hitmana“, ukázal, že ultra násilí mu není cizí a že se vůbec nebojí zabírat nechutnosti. Sakra ukažte mi americký film, který není nezávislý, kde by hlavní hrdince tekly soply po obličeji a kamera to zabírala s naprostým klidem. Takových je hodně málo. „Hranice smrti“ se tomu ani na chvíli nevyhýbá.
A teď je otázka, když tenhle film tak chválím, proč mu nedám větší ohodnocení? Důvod je poměrně jednoduchý. Film je hodně na efekt a hororovým klišé se rozhodně nevyhne. Příběh není úplně silný a nečeká nás ani nějaká geniální pointa, která v „Noci s nabroušenou břitvou“ možná nebyla přímo geniální, ale sakra, stejně byla hodně dobrá. 60% dávám (původně jsem chtěl dát 55%) také proto, že příběh se ke konci rozmělňuje v jednoduchou pomstu. A postavičky rodiny v hostinci nejsou tak parádní, jak by se zdálo, nacistický otec je už v podstatě také klišé a tenhle zas není tak skvělý, jak by chtěl být.
Jak daleko je člověk schopen zajít, aby přežil? Opět film, který se nám snaží odpovědět na tuhle otázku a nechat nás polemizovat o tom, jestli to, co Yasmine udělala, je ještě sebeobrana, anebo už pouhá touha zabíjet. Zabít všechno živé, všechno, co se hábe. Je jedno jakým způsobem? Je jedno, že se z člověka prve týraného stává také zvíře?
Hodnocení: 60%
