Na letošní HorrorCon jsem se těšil už pěkně dlouho, i když víc na jeho pořadatele a pořadatelku. Naše brněnská výprava čítající dvě osoby ženského pohlaví, moji ženu a naši kamarádku Viktorku, a moji maličkost Klub našla poměrně rychle a už výzdoba u jeho vchodu slibovala, že se máme na co těšit. Pomalu se schylovalo k páté hodině a po krátkém přivítání s Kristinou Haidingerovou a jejím choťem jsme se vrhli do víru kulturních událostí. Protože klub je orientován spíš vertikálně, víceméně náhodou jsem vlezl do dveří, kde zrovna Hanina Veselá začínala svoji přednášku o mumiích ve světě. Bylo vidět, že ji tato tématika doopravdy baví a má ji opravdu dobře nastudovanou. Je zajímavé, na co všechno se taková mumie dá, respektive dala, použít; od paliva do lokomotivy až po léčivo. Další část programu, na kterou jsem se moc těšil, byl křest povídkové knihy vydané pod záštitou HorrorConu: „Může se to stát i vám“. Těšil jsem se na to jednak proto, že minulý sborník byl, aspoň podle mého skromného názoru, výborný a rovněž proto, že krstným otcom měl být Slovenský řezník a šoumen Mark E. Pocha. Mark nezklamal, vzal křest opravdu svědomitě do svých rukou a zlil knihu pravou slovenskou marhuľovicou. Kniha mě nezklamala také, jsem zatím v polovině, ale užívám si ji. Oba její editoři, Kristina Haidingerová i Honza Vojtíšek, na ni mohou být jaksepatří pyšní.
Tady bych se ještě vrátil k výzdobě klubu, která je opravdu monumentální, a člověk, který ji navrhl, by si zasloužil metál! Myslím, že tohle místo, i když trochu složitě rozčleněné po patrech, výborně vystihlo ducha HorrorConu. Také bych chtěl pochválit pořadatele, určitě se najde nějaké zaškobrtnutí, ale já si celý večer a půl noci skvěle užíval a bavil se. Další na pořadu večera byl koncert slovenské kapely Ľahká múza. Jedná se o pionýry stylu dark wave v našich zemích. Kapela totiž svoji činnost datuje od roku 1984, takže je dost dobře možné, že je starší než většina jejích posluchačů. Koncertní sál s výzdobou orámovaných motherboardů, nasvětlených modrými a zelenými LEDkami, nádherně dotvářel atmosféru temné a gotické podívané, která se děla na pódiu. I když se tomuto stylu rozhodně nebráním, kapelu jsem viděl/slyšel poprvé a byl jsem hodně nadšený. A když jsem se rozhlédl kolem sebe, tak jsem rozhodně nebyl sám. Tohle se fakt povedlo!
Tak a pomalu se blížíme ke konci. Promítání filmu „Psychopompos“, na motivy básně H. P. Lovecrafta, byla také vydařená záležitost. Kratký film na mě působil poměrně profesionálním dojmem, trochu mi v něm však vadila postava mladíka, který příběh vypráví, přišel mi trochu moc toporný. Ale přiznejme si, HPL si s postavami taky moc hlavu nelámal. Pokud česká hororová kultura bude směřovat tímto směrem, tak si myslím, že se nemáme čeho bát. Následná debata s tvůrci prozradila, proč se film z předpokládaného času, bohužel si nepamatuju jakého, protáhl na několik let a jaké útrapy zažívali při natáčení. Masek se na tento Horrorcon moc nedostavilo, takže se hlasovalo pro tři: Červenou karkulku, která měla místo košíčku sekyru, elfku a pak další masku, pro kterou jsem hlasoval i já, ale bohužel nejsem schopen identifikovat její původ. A ano, Karkulka to vyhrála.
No a poslední věc co jsme viděli, než nám jel půlnoční rychlík zpět do Brna, bylo promítání z produkce Horrorporn a to jisté scény z kultovního filmu „Evil Dead“. Přičemž promítání se zúčastnila i hvězda filmu Teressa Noire. Abych se přiznal, tento způsob porna zdá se mi poněkud nešťastným. Já i u tohohle žánru vyžaduji děj, který přesahuje kopulační scény, ale slečna byla v pohodě a odpovídala na zvědavé dotazy jak publika, ale hlavně Honzy Vojtíška, který si ji v podstatě uzurpoval. No pak už jen proběhlo rozloučení a cesta na vlak.
Líbí se mi jak České dráhy dokáží cestujícím zvednou hladinu adrenalinu a z poklidné cesty vlakem udělat skoro hororový zážitek. S naivní představou, že o půlnoci moc lidí nejezdí, a ještě k tomu v sobotu jsme si nekoupili místenky. Bohužel, už jen spousta lidu čekající s námi na peróně ukazovala, že to nebude tak jednoduché. Vlak přijel, lidé se začali hrnout všemi možnými otvory dovnitř a tam zjistili, že na většinu míst jsou vydané místenky, tudíž místa jsou zabraná. Bohužel nešlo zjistit, jestli dotyčný bude nastupovat v Praze, Pardubicích nebo někde jinde. Takže jsme se usadili a já čekal, že každou chvíli někdo přijde a vyhodí nás na uličku. Naštěstí jsme trefili místa, o která se do Brna nikdo nepřihlásil a já se nervozně prospal až tam.
Tímto děkuji všem pořadatelům HorrorConu za pěkně provedenou práci a příště se zase budu těši!
Bedřich Kraus