USA – země omezení
Počátkem osmdesátých let byl metal světovým fenoménem. V Evropě se potýkal především s totalitními režimy zemí východního bloku, jež se metal snažily potírat – jiný nepřítel zde – až na výjimky z řad opravdu fanatických kněží - nebyl. Ale co v USA?
Jelikož jsou USA obrovským státem – jež zabírá skoro celý kontinent – najdeme zde spoustu rozdílů. Co bylo na západním pobřeží zcela normální, probouzelo jinde protesty. Tedy, na jedné straně tu máme kulturní centra otevřená všem a všemu, jakou jsou Los Angeles a San Francisco, na straně druhé jsou tu státy tzv. Biblického pásu.
Co je Biblický pás, ptáte se? Dobrá otázka… Jistě jste viděli film Kukuřičné děti (či nějaké jeho pokračování). Pamatujete si začátek? Pár jedoucí v autě, kolem jen a pouze lány kukuřice a v rádiu – místo nejnovějších pecek rock’n’rollu – samá kázání o Apokalypse. To je Biblický pás.
Dle mapky je také vidět, že to jsou jižanské státy – nikoho tedy nepřekvapí, že mapa Pásu a mapa Konfederace je téměř totožná. Svou voličskou základnu zde má také Republikánská strana – s trochou nadsázky by se dalo říct, že je zde více střelných zbraní než lidí…
V této oblasti je kostel kulturním centrem každého městečka – co hůř, v drtivé většině případů je to protestantský kostel. Bohužel, protestantské směry v USA jsou velice fundamentální, to znamená, že se striktně drží Bible a toho, co je v ní psáno…to vše na úkor lidského rozumu. Zajímá-li vás tato problematika odborněji, doporučuji strašlivý film Jesus Camp.
Jak správně tušíte, svobodný duch metalové revolty a texty o černé magii nebyly většině obyvatel Biblického pásu po chuti…
Vše brilantně rozvířili moji oblíbenci – hororově-komiksovo stylizovaní - Iron Maiden se svým albem „The Number of the Beast“ (1982). Placka nesla (krom obalu s vyobrazením Satana a maskota Iron Maiden Eddieho) stejnojmennou píseň, jejíž úvod obstaralo čtené slovo. Ono čtené slovo bylo jak kopanec do vosího hnízda, neboť to byla – všem hororovým uctívačům – notoricky známá fráze ze Zjevení svatého Jana: „A sečtěte číslice té šelmy...“
V samotné písni zpěvák Dickinson svým ječákem pěl: The ritual has begun/ Satan's work is done/666 the number of the beast. Song se okamžitě stal hitem, jenž je publikem žádán na každém koncertě. Album definovalo novou vlnu britského heavy metalu – pokud se řekne heavy metal, je to „The Number of the Beast.“
Satanistické nálepky se – v některých kruzích – Iron Maiden nezbavili dodnes.
Tak jakou desku dneska vypálíme, padre?
Reakce protestantských duchovních bijících se za „spasení svých oveček“ na sebe nenechaly dlouho čekat. Prakticky ihned se vyrojily spekulace o tom, že na „té ďábelské desce“ (a spoustě jiných) jsou podprahová poselství, jež se objeví, když se deska přehraje pozpátku.
Nejlepší způsob, kterak se s nahrávkami vypořádat, byl jasný – spálit. Metalu ovšem tyto „svaté“ ohně pomohly, protože desky na pálení se musely koupit (peníze pro skupiny) a – do té doby metalem nezasažení teenageři – si řekli: „Týjo…nejenom, že nám to rodiče zakazují…oni to i pálí! Tu skupinu musíme vidět.“
Až komicky působí nejradikálnější protesty, kdy kazatel zburcoval své stádečko, nakoupil sto lístků na koncert, během něhož protestanti padli na kolena a po celou dobu se uprostřed plochy modlili.
Po svém se s nařčeními vypořádali samotní Iron Maiden. Na následující album umístili před jednu píseň („Still Life“) sdělení, jež dávalo smysl pouze, když si někdo dal tu práci a placku hrál pozpátku. Ke zklamání všech zapálených bojovníků se Satanem se neozvaly příkazy k sebevraždě, ani popis temného rituálu. Ne…byl to – pod obraz – zlitý bubeník kapely imitující tehdejšího populárního komika. Proslov končí – slušně řečeno – slovy: „Nemíchejte se do toho, čemu nerozumíte...“
I tak však pálení pokračovalo – sic v menší míře.
PMRC
Metal se spokojeně rozrůstal. A řadu lidí děsilo, že není pod kontrolou. Proto Tipper Gore (a jiné ženy amerických politiků), zarytá bojovnice proti metalu, založila v roce 1985 společnost PMRC (Parents Music Resource Center).
Společnost PMRC si dala za úkol omezit (rozuměj: zcenzurovat) metalovou hudbu. Trochu neočekávaně ji však více než Satan děsily glam metalové kapely, jichž v té době byla plná MTV (ano, na MTV hráli metal…ne, počkat... jinak: ano, na MTV kdysi skutečně hráli muziku!). O co v tomto stylu jde? Banda chlupatých chlápků se silně nalíčí, oblékne se do ženského oblečení a jde zpívat o radovánkách života a o tom, že člověk si má za svým názorem stát. Hudebně to nijak složité není, nicméně jako celek to působí velice líbivě. Typickými zástupci jsou Twisted Sister a Motley Crüe.
Dle PMRC se jednalo o přímé ohrožení mládeže, což bylo jasně dáno najevo seznamem „Filthy 15“ (do češtiny asi jako: „Špinavá patnáctka“), kam toto sdružení umístilo „nejnebezpečnější“ písně. Nutno podotknout, že na mušce nebyl jen metal (odskákala to třeba i Madonna). I tak je 9 z 15 slušné skóre…
Jak vidíte, důvody pro zákaz byly různé – sex, násilí, drogy/alkohol, okultismus.
Žel, panika nevyšuměla… Dee Snider (zpěvák Twisted Sister) na obranu metalu vystoupil na schůzi Obchodní komory amerického kongresu, kam byl pozván. Chtěli z něj udělat exemplární případ zaostalého metalisty, jenž je pro společnost nebezpečný. V ten den komora prožila několik nemilých překvapení. Zaprvé – Dee Snider nepřišel v obleku, ale v džínách, botách z hadí kůže, tričku a vestě. Zadruhé (a to se kongresmanům přestalo líbit) „ta věc“ uměla plynule mluvit. Zatřetí – „ta věc“ uměla plynule mluvit anglicky. Začtvrté – „ta věc“ je přeargumentovala a přednesla skvělou řeč. Proti cenzuře vystoupil i rocker Frank Zappa a country zpěvák John Denver.
Nic nezabralo a na deskách se začaly objevovat takové ty nálepky typu: „+17 – sex, violence“. Díky PMRC se také zvýšila věková hranice pro pití alkoholu a časopisy typu Playboy nesmí být vystavené mezi ostatními tiskovinami…
Postupem času se po celých USA vyrojila řada (poněkud samozvaných) „expertů“ na metal a okultismus (nemusím snad říkat, že téměř vše bývalí kazatelé).
PMRC spustili speciální (placenou) linku, kam mohli rodiče volat 24/7 a kde se jim dostalo „odborných“ informací o metalu a satanismu.
Korunu všemu nasadily „odvykací kempy.“ Rodič tam mohl dát své – metalem zasažené – dítě, jež se, díky modlitbám, opět dostalo do „normálního stavu.“ Takový metalový koncentrák…
