Henry James: Strašidelné povídky
Vydalo nakladatelství Plus, 2012, 269 Kč
Neznat Henryho Jamese asi není úplně tak nenormální, není to u nás až tak prosazovaný autor, i když v anglicky mluvících zemích, hlavně tedy ve Spojených státech amerických a ve Velké Británii, se jedná o autora uznávaného, o čemž svědčí i jeho poměrně častá přítomnost v souboru „1001 knih, které musíte přečíst, než zemřete“. Je to americký autor, který většinu života prožil v Evropě, což se na jeho tvorbě také částečně projevilo, kdy například v jedné z povídek řeší přímo návrat do Spojených států. Navíc stěhování je poměrně častým námětem v rámci sedmi povídek, které se objevují ve výboru „Strašidelné příběhy“.
Henry James není primárně autorem fantastických povídek, je to hlavně spisovatel, který tvořil to, co chtěl, způsobem, jakým chtěl. To se projevuje i do toho, jak jsou jeho duchařské příběhy rozehrány a velmi často i zakončeny. Nejsou to gotické horory, jak je známe od jiných autorů té doby (Henry James žil v letech 1843-1916), je vidět, že se mnohem více obrací na postavy a do jejich nitra. To není nutně na škodu, právě naopak. Jen nesmíte mít silně hororová očekávání.
Nájemné od ducha
Úvodní povídka je asi tou nejhororovější, která zde je, v tom smyslu, jaký příběh zde prezentuje a jak je popisován. Velmi zajímavou skutečností je pak fakt, že se v konečném důsledku jedná o povídku, kde je toho nadpřirozeného asi nejméně. To ale slouží kupodivu ku prospěchu povídky a je vidět, že dobrý autor si vás dokáže povodit a vy se vyústěním, které zde je uvedeno, nebudete cítit ochuzeni.
Sir Edmund Orme
Ani druhé povídce rozhodně nelze vzít to, že by byla pěkně děsivá. Ukazuje se zde to, co jsou duchové Henryho Jamese, a vy zde naplno pochopíte, jak je autor vnímal a jak je používal jako literární postavy pro popis něčeho, co jinak vyjádřit nedokážeme, anebo co funguje jako metaforické vyjádření něčeho niterního. Třeba strachu z toho, že ve vztahu čeká něco, co nechceme, čemu se chceme vyhnout. Líbí se nám to, protože je to tajemné, ale zároveň se toho děsíme. Henry James ukazuje hloubku vnitřního hororu a hororu pro čtenáře.
Soukromý život
Henry James popisuje dvě zajímavé postavy ve společnosti dalších. Není to nic jiného, než menší, vybraná společnost, která je na dovolené v jednom hotelu. Zde se s nimi seznamujeme a postupně poznáváme, že dva její členové nejsou úplně v pořádku. Něco je s nimi špatně, něco je na nich pokrouceného a my odhalujeme, spolu se dvěma dalšími postavami, co to je. Henry James zde nezachází přímo do hororového popisu, ale neustále se něco pohybuje pod povrchem.
Přátelé přátel
Autor prokazuje, jak si dokázal hrát s formou, ale také s žánrem. Tato povídka má jednoznačně hororové prvky, opět zde vystupuje duch – i když pravda, není to úplně podloženo – ale zároveň zde spojuje dramatickou romanci, která má velmi zajímavé vyústění. I z tohoto důvodu se jedná o jednu z nejoslavovanějších povídek Henryho Jamese z jeho fantastické části tvorby. Tady vás pointa skutečně zasáhne.
To opravdu správné
Proč se nám vlastně duchové zjevují? Jako kdyby chtěl autor odpovědět povídkou „To opravdu správné“ právě na takovou otázku. A daří se mu to. Daří se mu to skvěle, a to i přesto, že hrůzu zde spíše nepopisuje. Obecně je možné Jamesovy duchy shrnout tak, že se jedná o postavy, které někde postávají. Jsou v podstatě hmotné, i když za chvíli zmizí. Nejedné se o postavy, které by mluvily, většinou se ani moc nepohybují. Postávají a představují nějaký symbol, něco vyjadřují. Jen je třeba si uvědomit, co to je.
Třetí osoba
„Třetí osoba“ je krásným důkazem hned několika věcí. Toho, že Henry James uměl skvěle psát dialogy, ale ne vždy toho moc využíval, a pak také toho, že měl rozhodně smysl pro humor a že si sem tam neodpustil nějakou tu narážku, která klidně mohla být brána velmi dvojsmyslně. Pravda, jeho dialogy mohou v dnešní době znít trochu škrobeně, ale tak je třeba si uvědomit, kdy byly psány. Narážky, mnohdy spojené se sexualitou, ale přežívají do dnešní doby ve správné podobě.
Veselé nároží
Abych zase mohl ukázat, že Henry James byl autor, který si psaní přizpůsoboval pro sebe, je povídka „Veselé nároží“ zase významná hlavně z toho pohledu, že zde dialogy v podstatě úplně absentují. Hororová atmosféra, ta je zde naopak výborná a člověk má místy pocit, že se jedná o dílo, které má hodně z Poa, ale přitom je to zároveň krásná ukázka toho, co v hororu znamená duch jako metafora. Něco z „Obrazu Doriana Graye“ se zde dá také najít.
Sbírka „Strašidelné povídky“ od Henryho Jamese není kompletním výborem jeho hororových povídek, ale na druhou stranu se jedná o výbor povídek, které jsou pro české čtenáře, až na jednu jedinou výjimku – „Přátelé přátel“ – naprosto nové. Seznamujete se tak s tvorbou tohoto jistě zajímavého autora i z jiného pohledu, než z pohledu jeho tradičnějších a známějších děl. A já jsem rád, že nakladatelství Plus navázalo na vydání kompletního díla H. P. Lovecrafta a pokračuje v představování dalších významných a důležitých hororových autorů a jejich děl. Ač Henry James rozhodně není tradiční hororový autor, pro edici Pandaemonium je to skvělý začátek. Co mě trochu vadilo, to jsou ilustrace/fotografie, které jsou nahromaděné za sebou a nedávají v této podobě příliš velký smysl. Jako bonus dobré, ale bez nějakého lepšího ukotvení nebo vysvětlení ztrácí význam.
Hodnocení: 80 %
