Gojira ni-sen mireniamu
Japonsko, 1999, 99 minut
Režie: Takao Okawara
Scénář: Hiroshi Kashiwabara, Wataru Mimura a Michael Schlesinger
Hrají:
Takehiro Murata (Prof. Yuji Shinoda)
Hiroshi Abe (Mitsuo Katagiri)
Naomi Nishida (Yuki Ichinose)
Mayu Suzuki (Io Shinoda)
Píše se rok 2000 a Gojira se vrací. No, on se filmařsky psal vlastně rok 1999, kdy byl film „Gojira ni-sen mireniamu“ natočen, ale ten mezinárodní název, který je jen překladem (přepisem) japonského názvu, mluví jasně – „Godzilla 2000“. Jsme tedy v roce 2000 a Gojira se zase objevuje na povrchu země a ničí, co mu přijde pod tlapy, nebo do huby. Takhle začíná další film z již velmi dlouhé série. Konkrétně se jedná o snímek, který je v pořadí dvacátý třetí s Gojirou.
Gojira je objekt fascinace jednoho profesora, který se snaží o to, aby mohl ještěra vystopovat. To se profesorovi nakonec povede a on v přítomnosti giganta se svou asistentkou a malou dcerou málem umírá. Naštěstí k nejhoršímu nedojde, protože právě tohle jsou hlavní lidské postavy, které jsou pro snímek důležité. Pak ale samozřejmě nesmí chybět zlouni, kteří všechno ještě více pokazí. I když na druhou stranu, dají události do pohybu možná tím správným směrem.
Jedné skupině se potají povede z moře vyzvednout meteorit, který ale na zemském povrchu ožije, očividně na základě reakce na sluneční záření. Velmi brzy všichni zúčastnění zjišťují, že se nejednalo o meteorit, ale ve skutečnosti to byla mimozemská loď, která přiletěla na Zemi něco zkoumat. Že by lidi? Vzácné zdroje? Anebo jsou zde proto, aby se zaměřili na Gojiru? Ano, cé je správně.
Dlouhou dobu se daří držet monstrum, proti kterému bude Gojira bojovat, v pozadí, což je jen dobře. To monstrum je po dlouhé době skutečně originální a první pohled na něj opravdu stojí za to. A to si počkejte na chvíli samotného souboje, kdy vás překvapí, jak byli tvůrci nápadití a jaké schopnosti nepřítel měl. Scéna polykání je prostě nádherně natočená a trikově báječně provedená.
„Gojira ni-sen mireniamu“ je klasické béčko, které svým příběhem nijak zásadně nevybočuje a jako kaiju snímek svým divákům dává přesně to, co očekávají. Vzhledem k tomu, že se jednalo o film k novému miléniu, jsem nejspíš čekal přece jen trochu víc, ale ani tak nejsem úplně zklamaný, protože to finální monstrum zvané Oruga je prostě pohlazením pro duši každého fanouška japonských kaiju.
Hodnocení: 70 %
