Suddenly in the Dark
Gipeun bam gabjagi
Jižní Korea, 1981, 100 minut
Režie: Young Nam Ko
Scénář: Yoon Sam-yuk
Hrají:
Yun Il-bong
Kim Yeong-ae
Lee Ki-seon
Han Hye-ri
Do rodiny lepidopterologa (entomologa specializujícího se na motýly) přijde na posluhu mladá dívka, dcera jistého šamana, který i se svou ženou zemřel za podivných okolností. Dívka má s sebou sošku bohyně, která vyděsí paní domu. Je totiž hodně podobná sošce z jejích představ a nočních můr, které ji poslední dobou sužují. Manželky se postupně zmocňují paranoidní představy a přesvědčení, že ji manžel se služkou zahýbá. Postupně se jí stírá hranice mezi halucinacemi a realitou, ztrácí pojem o tom, co je skutečné a co si jen sugeruje. Sužována žárlivými představami dívky se svým manželem v milostném objetí se žena rozhodne pomocnice zbavit. Po dívce však zůstane soška bohyně, která se neustále vrací zpět. A když s ní hlavní hrdinka zůstane v noci sama doma…
„Gipeun bam gabjagi“ je po dlouhou dobu stopáže spíše psychologické drama o hroucení osobnosti než ryzí horor. Je plný snových a halucinačních scén, podivných vidin, působivě ztvárněných hrátkami s obrazem a prolínáním mysli s realitou. Hlavní hrdinka se vnitřně hroutí, okolí jí pomalu začíná vyhrožovat umístěním v psychiatrické léčebně, ona však je stále přesvědčena o realitě svých vidin.
Výrazně hororového děje se divák dočká až někde v poslední čtvrthodině, to však je již náležitě připraven a místo zklamání se dostavuje spíše příjemná radost z vývoje událostí. Neboť ona čtvrthodina je po vizuální i obsahové stránce prostě kouzelná. Výrazně posiluje dojem z celého filmu.
Film skvěle pracuje s mystériem a postupně buduje a nahušťuje tíživou atmosféru nejistoty vedoucí k prozření, respektive odhalení skutečnosti. Směřuje k tomu zajímavě pojatou kamerou, obzvláště si hrající ve snových a paranoidních scénách. Své jistě přidá i zajímavá a příjemná kontrastnost barev a hlavně nenucené herectví všech tří hlavních rolí, útočícímu šílenství propadající manželkou počínaje, přes milujícího manžela až po mladou bezstarostnou dívku, plnící své povinnosti a nevzdalující se od své sošky bohyně konče.
Počáteční seznamování s postavami i postupné pronikání do hroutící se manželčiny psychiky je poutavé a drží pozornost. Závěrečné vyvrcholení filmu je pak vizuální lahůdkou. To z „Gipeun bam gabjagi“ činí skvělou, nejen svým původem vpravdě exotickou, raně osmdesátkovou podívanou. Už ona ukazuje, kam se později vyvine korejské pojetí hororu a že jeho postavení v moderním pojetí žánru je zasloužené.
