Felix Emil Josef Karel Cammra: Záhada sfingy a jiné příběhy
K. Šolc, 1920, 238 stran
Felix Emil Josef Karel Cammra patří jistě k nejzajímavějším postavám raného českého hororu, ale ani tak ne svou v podstatě tendenční tvorbou, jako spíše vlastním životem. Cammra si vsugeroval, že je po otci potomkem španělského aristokratického rodu a nechal si úředně změnit jméno na Felix Achille de la Cámara del Campo y del Padrone. Kromě toho silně sympatizoval s fašismem (bojoval v armádě generála Franca, spoluzakládal Národní obec fašistickou a v roce 1934 vstoupil do SA a posluhoval nacistům). Což ho někdy ve dnech Pražského povstání přivedlo až k popravě coby kolaboranta z rukou revolučních gardistů (přesný den jeho smrti není znám). Kromě toho všeho a mnoho jiného (byl to bohém, cestovatel a překladatel) také psal mysteriózní, okultistické a nadpřirozené příběhy, nejednou překračující hranice hororu. Přesně jako v této sbírce.
„Záhada Sfingy a jiné příběhy“ je obsahově a tematicky trošku nesourodá sbírka povídek. Sdružuje jak tradiční, tehdy hodně módní, „salónní“ mysteriózní spiritualismem a dobrodružností načichlé příběhy plné předtuch, podivných setkání či náznaků, tak i syrové horory. Celá kniha má hodně dobrodružný charakter, protáhne nás prakticky po celém světě. Nelze si nevšimnout autorovy aristokratické a „high class“ obsedantní úchylky, vycházející evidentně z jeho myšlení a osobního života.
Z jedenácti povídek zmíním hlavně ty ryze hororové. „Tajemství moře“ vypráví o jednom zločinu, staré námořní kletbě a jejím naplnění. „Přízraky strašidel“ jsou klasickou vyprávěcí povídkou, v níž si určité postavy vypráví strašidelné příběhy. V této o strašidelném místě kdesi v Podkarpatské Rusi a rozpadající se farmě v Brazílii, kde údajně straší před osmdesáti lety zavražděná manželka původního majitele. Podobně je na tom i „Episoda v polním špitále“, kde si tentokrát vyprávějí ruští důstojníci, např. o turkestánském okultistovi. „Hrbatý John“ je klasickou duchařinou o pomstě zavražděného. Ve více mysteriózních příbězích zavítáme ale i do egyptských pyramid („Záhada Sfingy“) nebo „Před Faustův dům“.
Obecně vzato jde o knihu zajímavou z nejednoho pohledu. Kromě toho, že je vlastně jakýmsi historickým otiskem kořenů české hororové tvorby, je to kniha zajímavá a příjemná, dýchá z ní aura stoletého stáří, atmosféra doby, v níž byla napsána a vydána, ač kroužící kolem jednoho žánru, je tematicky u jednotlivých povídek přesto pestrá a máte-li slabost pro starou archaizující češtinu, další bod ke spokojenosti je na světě. V rámci bádání v oblasti historie a historických pramenů českého hororu (ale i z čistě čtenářského hlediska) rozhodně příjemná záležitost.
Honza Vojtíšek
