Podstata strachu: Nový rok
Fear Itself: New Year's Day
USA/Kanada, 2008, 41 minut
Režie: Darren Lynn Bousman
Scénář: Steve Niles, Ben Sokolowski
Hrají:
Briana Evigan (Helen)
Niall Matter (Eddie)
Zulay Henao (Christie)
Cory Monteith (James)
„Nový rok“ podle povídky „Dead Time“ Paula Kanea, vypráví o dívce Helen, která se doma probudí po novoročním večírku. Venku se něco děje, panuje tam jakýsi shon a hlas z megafonu vybízí, aby lidi zachovali klid, zůstali zavření doma a nepřibližovali se k nakaženým. Helenin spolubydlící Eddie ve svém pokoji není, místo něj jen rozházená a zakrvavená postel. Z chodby se ozývá nějaký hluk. Sousedka se chová jaksi divně. Helen se snaží dovolat svému příteli Jamesovi, což se jí nedaří. Nezbývá, než se za ním vydat. Dole v garážích naráží na Eddieho, jenže ten nemluví, chová se taky nějak divně a vypadá to, že není, stejně jako všichni ostatní, naložen moc přátelsky. U Jamese Helen čeká nemilé překvapení, jenže to Jamese nakonec taky.
Vracím-li se při psaní recenze k tomuto dílu, napadla mě myšlenka, jak by to asi dopadlo, kdyby Bousman, který si udělal jméno jako režisér několika pokračování dnes již takřka kultovní série „Saw“, režíroval kterýkoliv jiný díl „Fear Itself“. A asi si lépe vybrat (pokud si vybrat mohl) nebo mu být lepší díl přiřazen (pokud mu byl přiřazen) nemohl. Napadá mě snad jen jeden díl, který by při svém režisérském stylu mohl tak nějak zvládnout stejně dobře.
„Nový rok“ je svým způsobem klasický zombie příběh. Hlavní hrdinka obklopena hordou zombie (no, hordou tedy ne, těch zombie je tu jen pár, přeci jenom, sledujeme televizní seriál, že ano), se snaží dostat do relativního bezpečí ke svému příteli. Kromě této linie ve flashbacích sledujeme, co nemilému novoročnímu probuzení předcházelo – silvestrovský večírek, jehož se Helen účastnila, odhalíme, co je mezi ní a Jamesem, kdo je její spolubydlící Eddie, proč Helen zřejmě z večírku nepřišla ve zrovna veselé náladě a co se to vlastně venku stalo.
Zombie subžánr hororu je v současné době na piedestalu oblíbenosti, točí se jedna zombárna za druhou, pytlíček zombie čaje je mačkán a louhován až do poslední kapky. To s sebou často nese jeden negativní jev – do popředí jsou stavěny zombie jako takové a příběh je občas zatlačován do pozadí. Proto jsem byl velice mile překvapen. „Nový rok“ má dobrý a zajímavý příběh a až nečekanou pointu. V podstatě je jeho největší síla postavena, podobně jako u čtvrtého dílu seriálu, právě na oné pointě. Jenomže na rozdíl od „Dokud nás smrt nerozdělí“, se to v „Novém roce“ povedlo. Zejména proto, že celý odvíjející se děj funguje i bez oné pointy (není na ní zcela závislý), je jen jakousi třešničkou na dortu.
Druhou potěšující věcí jsou samotné zombie. Mám rád zombie, na kterých jsem vyrostl, jejich moderní verze a podání mi moc nesedí. A tady je patrný jakýsi návrat k jejich kořenům – vznikají a chovají se tak, jak jsem na ně zvyklý ze starších zombie filmů. Jakousi „modernost“ jim upřít nelze, ale je patrná snaha neudělat z nich jen další sprintující zakrvavené bestie postižené tancem Svatého Víta.
Briana Evigan svou roli zvládla dobře. Přesně v době, kdy by to měl divák dělat, s ní soucítí, bojí se o ni, drží ji palce. Obyčejná hezká holka, která je najednou postavena do nezvyklé situace. Je sice vyděšená, ale přesto se snaží myslet a jednat střízlivě, uvědomuje si svůj cíl a potřebu snažit se rychle a jasně přemýšlet, jak se k němu dostat.
Mezi negativní stránky bych určitě zařadil často roztřesenou kameru a místy až moc rychlý videoklipový střih. Kdo má rád právě Bousmanovy „Saw“, tomu to asi vadit nebude, ale mě zrovna tyhle dvě novinky v hororovém natáčecím stylu spíše vadí, než abych je kvitoval.
Obecně v rámci celé série je „Nový rok“ jasný silný nadprůměr. Již pro fakt, že dokázal být (ač televizní) zajímavou a napínavou zombie podívanou, která má švih, spád a dokáže v mnoha směrech překvapit.
