Podstata strachu: Démon
Fear Itself: Spooked
USA/Kanada, 2008, 42 minut
Režie: Brad Anderson
Scénář: Matthew Venne
Hrají:
Eric Roberts (Harry Siegal)
Cynthia Watros (Meredith Kane)
Jack Noseworthy (Rory Bemell)
Larry Gilliard jr. (James)
Harry Siegal je hodně tvrdý policajt – když to s lumpy nejde po dobrém, tak to s nimi řeší po zlém. Jenže u jednoho takového to přežene a onen lump jeho ruční výslech nepřežije. Ještě před svou smrtí mladík Matthewovi sdělí, že na tohle nikdy nezapomene. Po letech Siegal pracuje jako soukromé očko zajišťující důkazy nevěry pro rozvody. Najme si jej tajemná žena, která chce sledovat svého manžela, odmítne však klasickou dodávku jako pozorovací stanici a navrhne starý opuštěný dům přes ulici. Starý dům, s nímž ale není něco v pořádku. Připadalo by totiž někomu v pořádku, že se na zdi samovolně pohybuje a mění graffiti?
„Spooked“ je již prověřeným, stokrát vyprávěným příběhem o tajemném domě a minulosti, která člověka musí nevyhnutelně dohnat a uvést věci na pravou míru. V různých podobách se s ním setkáte skoro v každé povídkové antologii či sbírce, dříve či později se o svou verzi pokusí většina známých i méně známých spisovatelů. Je to na zápletku lehké a přesto vděčné téma. Stačí jen vymyslet, čím zrovna ten váš příběh zaujme. Nevyhnula se mu tedy ani tato horrorová série. Není však proč jí to mít za zlé.
Výsledek totiž nedopadl zrovna špatně. Není to sice divácký zážitek roku – člověk ví, jak to asi dopadne, zajímá ho spíše, jak k tomu konci dojde a tato stránka se Vennemu podařila napsat a Andersonovi ošéfovat poměrně zdařile.
Příběh je vyprávěn takřka jako podle příručky, nikdo se nepouští do nějakých větších akcí, nikdo neexperimentuje, neinovuje, všechno jede tak, jak má, střih stříhá dobře, kamera se dívá, kam by měla, triků pomálu, ale fungují, některé nadmíru dobře (pohybující se graffiti je povedená prácička). Rutinní, přesto profesně obstojně zvládnutá televizní zakázka. Jako když Baťa sekal cvičky, takhle byl vyseknut tento druhý díl „Podstaty strachu“. Charaktery načrtnuty přesnými rychlými tahy, herecky obstojně zvládnuté, atmosféra přiměřená příběhu, podmínkám, prostoru a času delší televizní povídky.
Velkým kladem celého dílu je herecké obsazení Erica Robertse do hlavní role věkem sešlého a svými někdejšími nadřízenými nedoceněného bývalého policisty. Eric Roberts nikdy nepatřil do herecké špičky, přesto měl svou zářnou chvilku, kdy jsme mu počátkem devadesátých let drželi palce ve dvou pokračováních „Karate Tiger“ anebo si užívali na čas zhasnutí jeho hvězdy v podobě slizkého gaunera ve „Specialistovi“. Jenže ouha, Eric se zdá se nevzdal (jeho filmografie narůstala i v časech, kdy po něm u nás neštěkl ani pes) a pomalu ale jistě se nám, co ho máme rádi (mnohem radši než jeho ségru) vrátil zpátky (např. v „Temném rytíři“ anebo v „The Expendables“). Eric Roberts má na spoustu svých rolí jako dělanou tvář. A ta tvář se skvěle hodí i na Harryho Siegala, bývalého poldu, který je na první pohled ještě stále tím drsňákem, jež se řídil heslem „někdy musíš sáhnout po zlu, abys vykonal dobro“, ale duchem již všechno vzdal a jen si v klidu dělá svou práci. A zrovna v tu dobu ho dostihne minulost, která s ním má, zdá se, nevyřízené účty. A není to něco, co by mohl chytit, zavzpomínat na staré dobré časy a rozbít tomu hubu. Ne, tohle je něco, s čím si jen tak neporadí.
„Spooked“ tedy není nijak převratná, ale přesto slabě nadprůměrná, profesně zvládnutá televizní hororová povídka. Nic více, nic méně. Nespadne vám z ní brada, ale ani vám z ní nebude zívat nudou.
