Faust
Faust: Eine deutsche Volkssage
Německo, 1926, 116 minut
Režie: F. W. Murnau
Scénář: Gerhart Hauptmann, Hans Kyser a Johann Wolfgang von Goethe
Hrají:
Gösta Ekman (Faust)
Emil Jannings (Mephisto)
Camilla Horn (Gretchen / Marguerite)
Frida Richard (Matka Gretchen / Matka Marguerite)
F. W. Murnau je klasikem německého filmu, stejně jako je Johann Wolfgang von Goethe klasikem německé literatury. A co si budeme namlouvat, oba výrazně překročili hranice své domoviny a jsou jmény, která se skloňují i v zahraničí. O Goethem jste se určitě učili v hodinách literatury. V roce 1926 se pak tahle jména spojila, samozřejmě pouze na základě Goethovy předlohy, nikoli reálně, a F. W. Murnau natočil další ze svých legendárních filmů.
„Faust“ je klasický příběh o tom, jak je snadné padnout do tenat zla. Faust nemusí být zlý člověk, ale chce být mladý. A tak upíše svou duší ďáblu. Jenže je jasné, že když upíšete duši ďáblu, musí se vám to někdy vymstít, a to i přesto, že z počátku vypadá všechno v pořádku a vy si užíváte své mladosti. Přesně takový má najednou Faust život. Je mladý, je obletovaný a naplno si užívá svobodu a volnost. Alespoň do chvíle, než potká krásnou Markétku.
Markétka je krásná, nevinná, prostě dívka, kterou by si každý muž mohl přát. A Faust s ní udělá to, co by se od něj čekalo. Využije ji. Jenže sám má za tohle trpět. Mephisto, který mu neustále našeptává a který mu říká, co by měl dělat, případně lže a klame, je prohnanou postavou, s kterou není radno si zahrávat. Ale přece jen celý příběh končí trochu hloupě a naivně. Ale proč ne, protože ona ta cesta k finále je velmi dobrá.
Co je ozdobou filmu, pokud pomineme dobrý příběh, to jsou herci a pak samotné provedení a režie. Hned na začátku vás dostane scéna se třemi jezdci Apokalypsy. To je tak děsivý obraz, že i po devadesáti letech zafungoval naprosto skvěle. Náboženská tematika celého filmu není umocněna, což je dobře, až na některé andělské obrazy, ale naopak vyniká snaha o horor a drama, kdy velmi silným prvkem v této oblasti je i Emil Jannings v roli Mephista. On dává jednotlivým scénám tu správnou děsivou hloubku.
F. W. Murnau se v hororu skutečně našel a natočil v něm filmy, které jsou nezapomenutelné a které i po letech dovedou na diváka správně zapůsobit. Tady jsou tak děsivé výjevy, že se to dnes ani nevidí. Je to jednoduše hlavně proto, že tvůrci museli pracovat hlavně s obrazem, takže se na něj co nejvíce soustředili. A je to znát. Je to hodně znát. Pokud odhlédnete od toho, že je to něco starého, že je to němý film, děsivé to zůstává navždy.
Hodnocení: 85 %
