Fatal Frame II: Crimson Butterfly
Vydalo Tecmo v roce 2003
Zorientovat se v sérii „Fatal Frame“ může být trošku problém, proto si pro začátek vyjasníme pár věcí. V Evropě vyšla pod jménem „Project Zero“. Druhý díl této série, o kterém dnes bude řeč, má podtitul „Crimson Butterfly“ a objevil se v několika různých verzích. Vedle té původní, která vyšla v roce 2003 (pro PlayStation 2), tu pak je „director's cut“ (pro Xbox v roce 2004) a nakonec nejnovější pro Wii z loňského roku s vylepšenou grafikou a některými dalšími úpravami.
Žánrovým zařazením (hororový survival) i prostředním je „Fatal Frame“ tak trochu podobný jiné legendě jménem „Silent Hill“, ovšem díky tomu, že se nikdy nedostala na PC, je u nás podstatně méně známá. Přitom se právě druhý díl opakovaně objevuje na žebříčcích nejlepších hororových počítačových her všech dob, případně jim s přehledem dominuje.
Malé dívky v hlavní roli strašidelných příběhů se pomalu stávají obehraným klišé, kterému přesto nelze vzít, že stále funguje. Tady se setkáme s dvojčaty Mayu a Mio, které v lese objeví opuštěnou vesnici. Mayu pomalu propadá podivným silám a její sestru tato nepochopitelná proměna děsí. Jenže zjistí, že se nemůžou vrátit zpátky. Vydají se tedy dál starými ulicemi a rozpadlými domy a doufají, že najdou cestu ven. Zlom nastane, když sestry objeví Cameru Obscuru, předmět, který jim ukáže pravou tvář místa, ve kterém se ocitly. A začne být pomalu jasno...
Samozřejmě, místo je prolezlé ztracenými dušemi a duchové číhají na hrdinky na těch nejnemožnějších místech. I když infarktově vyděsit umějí všichni, někteří jim chtějí jen pomoci anebo poodhalit osudy obyvatel vesnice. Vedle nich jsou tu ale i duchové s mnohem jednoznačnějším cílem, kterým se opuštěné, ztracené sestry musí postavit. Většinu doby hrajete za Mio, která ovládá fotoaparát, tedy jedinou zbraň-nezbraň ve hře, s kouzelným (a profláklým) jménem Camera Obscura. Pokud se podaří na fotofilm nepřátelského ducha správně zachytit, zničí se tím jeho existence. V podstatě místo cvakání spouště pistole cvakáte spouští foťáku. Duchové však na svoji likvidaci tupě nečekají, ale mizí, rozmazávají se, a samozřejmě útočí. Co víc, pouhým okem nejsou vidět a úspěšný záběr, tj. zásah, získáte z co nejbližší vzdálenosti. Na fotoaparátu se dají měnit čočky, filmy a lze ho trošku vylepšit, ovšem na jeho těžkopádné ovládání se opakovaně objevovaly námitky hráčů (ale nemohu z vlastní zkušenosti potvrdit, zda je tomu tak i v nejnovější Wii verzi). Setkání s duchy je samozřejmě nejpoutavější částí hry, pak tu jsou ale i další prvky jako procházení vesnicí, sbírání předmětů (například stránek z deníků předchozích lidí, kteří se tu ztratili) a řešení hádanek, pro které je občas třeba obrnit se trpělivostí a běžet na druhý konec mapy a zpátky (Mio se pohybuje stejně závratnou rychlostí jako amatérský maratonec v posledních pěti kilometrech závodu).
„Fatal Frame“ nikam nespěchá, vychutnat si jeho stísňující prostředí a mrazení v zádech si můžete dosytosti. Body si zaslouží za to, že duchové tu opravdu děsí - jejich vizuální stránka podléhá strašidelné proměnlivosti, pohybují se v různých nepřirozených polohách nebo klidně zmizí a objeví se vám za zády, jakoby se nechumelilo. I když nejsou prostým okem vidět, autoři hry se postarali o to, abyste je slyšeli. Takže hraní doprovází skřípání podlah, vrzání, klepání, šepotání a další delikátní efekty. Všechno završuje příběh, který by sám vydal na špičkový hororový román. Najdete v něm děsivou atmosféru, temné síly, souboj dobra a zla a překvapivé, vskutku originální zvraty.
