Fantom opery
The Phantom of the Opera
Velká Británie, USA, 2004, 143 minut
Režie: Joel Schumacher
Scénář: Joel Schumacher a Andrew Lloyd Webber podle muzikálu Andrewa Lloyd Webbera, který vznikl na základě knihy Gastona Lerouxe
Hrají:
Gerard Butler (Fantom)
Emmy Rossum (Christine)
Patrick Wilson (Raoul)
Miranda Richardson (Madame Giry)
Joel Schumacher je kritizovaný za mnohé své filmy, ale v mých očích ho za muzikál „Fantom opery“ nemohu hanit. Film jsem viděl, už když měl premiéru v kině, a hned jsem si musel sehnat soundtrack, z něhož si velmi často připomínám některé písně jako „Angel of Music“, „Music of the Night“ nebo „Masquarade“. Tohle jsou písně, které se nezapomínají. Pravda, tohle není zásluha Joela Schumachera, ale jiného muže – Andrewa Lloyd Webbera.
Andrew Lloyd Webber v roce 1986 uvedl ve Velké Británii muzikál, který měl obrovský úspěch a od té doby se opakuje velmi často jak na Broadwayi v USA, tak i na West Endu ve Velké Británii. Je to jeden z vůbec neúspěšnějších muzikálů, především pak proto, že písně jsou skutečně krásné, hlavně v první polovině. Ale navíc ty melodie! Rocková opera, nebo rockový muzikál, to byl ve své době přelom, a i když těch rockových prvků zde zase není tolik (a filmové pojetí zní v některých momentech lépe, než původní, divadelní), stejně se vám melodie zapíšou rovnou do duše.
Joel Schumacher a Andrew Lloyd Webber se rozhodli, že natočí výpravné a velkolepé drama, muzikál ze staré školy, kde bude velké množství herců, hodně komparzu, všechno bude nablýskané a krásné, což se nakonec podepsalo i na Fantomovi, který prostě není děsivý, alespoň ne v té části, kdy by měl odhalit svou tvář. Pořád to byla hollywoodská produkce, kde se všechno musí blýskat. V takových filmech je i voda v záchodě průzračná poté, co do ní někdo vykonal potřebu a nespláchnul.
„Fantom opery“ z roku 2004 není horor. To je třeba si uvědomit. I když jsou zde prvky, které by se daly za hororové považovat, je to především dramatický příběh, kdy jednotlivé scény jsou sledem divadelních vystoupení. Aby to bylo zajímavější, jsou zde nějaké ty flashbacky, u nichž ale máte na konci pocit, že to byly jen pro natahování stopáže a na efekt. Hlavně v úvodní scéně je to patrné. Když se černobílá mění na barevnou, když se zchátralá budova mění na fungující svatostánek umění, to je skutečně úchvatné. Hlavně díky krásným varhanám, které démonicky celý přerod podtrhávají.
I když jsou zde určité nedokonalosti (Gerard Butler není skvělý zpěvák, ale je dost dobrý, jenže přece jen Emmy Rossum je úžasná), je to místy moc pompézní, aby to pak najednou spadlo do jednoduchosti konfrontace tří postav. Vše je velmi stylizované. Na druhou stranu, tohle má být muzikál, ten je pompézní, je niterný, je patetický. Tohle provedení se mi líbilo, a i když jsem si jistý, že stejně nádherný byl i muzikál na divadle, tohle je provedení, které mě okouzlilo. Ano, hodnocení je přece jen subjektivní, ale film si zaslouží víc jak obyčejný průměr.
Hodnocení: 80 %
