Dům ďábla
The House of the Devil
USA, 2009, 93 min
Režie: Ti West
Scénář: Ti West
Hrají:
Jocelin Donahue (Samantha)
Tom Noonan (Mr. Ulman)
Mary Woronov (Mrs. Ulman)
Greta Gerwig (Megan)
Představte si film, kde se 90% stopáže nic neděje. Mladá dívka si najímá byt, protože na koleji se jí nelíbí, jde s kamarádkou na oběd, kde si stěžuje, že neví, jak na něj sehnat peníze. Tak se pokusí získat práci chůvy, aby si na nový byt vydělala. Práci dostane, přijede do obrovského domu na samotě, kde sice zjistí, že nebude hlídat dítě, ale starou ženu, ale to nevadí, protože jí celý večer nejspíš ani nepotká a ještě ten jeden večer dostane 400 dolarů. Manželé, kteří si ji na hlídání matky najali, odjedou, dívka si objednává pizzu, hraje kulečník, poslouchá hudbu, kouká na televizi... Zní to nudně? A budete pořádně překvapeni, když řeknu, že film, o kterém tu mluvím, je absolutně úžasný? Věřte nebo ne, „Dům ďábla“ JE skvělým filmem, dalším, který v roce 2009 vedle "Sirotka" musel udělat radost každému fandovi horroru s atmosférou tak hustou, že by se dala krájet.
Režisér Ti West nám zde předkládá parádní retro kousek, a tím myslím retro v pravém slova smyslu. Poprvé jsem se na film podíval bez jakéhokoliv přechozího infa, a když jsem po zhlédnutí bez dechu hledal další reálie, odmítal jsem uvěřit datu vydání: 2009. Tohle není špatný pokus o retro, který páchne novotou v každé scéně, tohle na diváka doslova dýchá atmosférou 80. let.
Napsal jsem, že se prakticky celou dobu filmu nic neděje, a nelhal jsem. Jenomže. Nevím, čím to je, nevím, jak toho tvůrce filmu docílil, ale od prvních, na pohled nevinných scén, jsem byl v zajetí strachu. Tady nehledejme žádné pečlivé budování atmosféry, ta je totiž od první do poslední chvíle hutná jako holešovická mlha za podzimního rána. A díky tomu se celou tu dobu, kdy se zdánlivě nic neděje, vůbec nenudíte. Možná to je zvláštní chování, kterým oplývá muž, který si hlavní hrdinku najal na hlídání, možná to je onen tajemný dům, kde se větší část filmu pohybujeme, možná brilantní výkon Jocelin Donahue v hlavní roli, možná to divné tušení, že je tu něco špatně, které od počátku filmu sdílíte s hlavní protagonistkou. Sám nevím, a asi je to tak dobře.
Pořádného nášupu (kromě jedné absolutně nečekané scény v cca půlce filmu, která vás přinutí vykulit oči a začít se ptát „co se to tu sakra děje“) se vlastně dočkáme až v posledních deseti minutách filmu, kde je nám odhaleno, že vlastně nejde o nic jiného než o klasický osmdesátkový horror se satanistickou tematikou. Ovšem tak parádně udělaný, že se nestydím ho přirovnat třeba k notoricky známému Rosemary má děťátko (které je ovšem z roku 1968). V těchto posledních minutách film sice přesně kopíruje šablonu satanského žánru, ale tak dokonale, že překonává i filmy, které tuto šablonu vymyslely. A poslední scéna? Film nám končí tam, kde Rosemary má děťátko začíná...
„Dům ďábla“ není pro každého. Je to diametrálně odlišné od horrorů, na jaké jsou diváci dnes zvyklí, žádné rychlé střihy, neustálé lekačky, litry stříkající krve. Tohle je náročný film pro náročného diváka. Pokud dokážete přistoupit na jeho hru, vcítit se do hlavní role a jen si užívat tento klidný, minimalistický zážitek, budete uchváceni. Odhaduji, že většina obecenstva při promítání usne. Ale je to jedno, protože tomu, kdo neusne, přinese filmový zážitek, na který se dlouho nezapomíná. Dalo by se namítnout, že ten konec se dal udělat jinak, klidně i úplně ustřihnout, že se celkově do filmu nehodí. To ale podle mě není pravda, závěrem je film teprve dotažen do konce, dokonale zařazen do svého žánru a hlavně mám podezření, že bez onoho zakončení by se film asi ani nedal specifikovat jako horror.
Ti West, vcelku neznámý režisér, nám naservíroval dokonalé nostalgické ohlédnutí za érou přelomu 70. a 80. let, na které budeme vzpomínat dlouho. A nyní se již můžeme těšit na jeho další horrorové dílo, The Innkeepers, které by mělo vyjít v prosinci 2011 a podle traileru zatím vypadá velmi dobře.
Hodnocení: 90%
