Dread
Velká Británie, USA, 2009, 108 minut
Režie: Anthony DiBlasi
Scénář: Anthony DiBlasi podle předlohy Cliva Barkera
Hrají:
Jackson Rathbone (Stephen Grace)
Shaun Evans (Quaid)
Hanne Steen (Cheryl Fromm)
Laura Donnelly (Abby)
Konečně jsme se dostali ke čtvrtému ročníku After Dark HorrorFestu. Společnost After Dark by se ve čtvrtém ročníku měla představit něčím, co vážně stojí za to. A je pravda, že úroveň byla rostoucí. Ale hlavně ve srovnání s takovým Fangoria’s Frightfestem beru After Dark HorrorFest jako vyšší třídu, i když ne o moc. Ale snímek „Dread“ ukazuje, že úroveň některých filmů, které jsou na festivalu promítány, je vážně poměrně vysoká. Nebudu tvrdit, že je to snímek, který by byl v mých deseti nejoblíbenějších hororech, ale přesto si myslím, že na After Dark HorrorFest je to hodně dobré.
V „Dread“, hlavně fanynky „Twilightu“, poznají Jacksona Rathbona, který si v sáze zahrál jednoho z upírů, ale v „Dread“ ztvárnil vcelku normálního člověka. Více méně. Jeho postava si říká Stephen a je to student, který dělá na ročníkové práci. Život není nijak dokonalý. Hlavně dívka Abby, se svou zvláštní chorobou, je do jisté míry důkazem toho, že Stephen nemá ve svém okolí příliš lidí. Ještě je zde Cheryl, ale hlavně, na scéně se objevuje Quaid.
Quaid je hodně zvláštní člověk s minulostí, kterou by si nechtěl zažít nikdo z nás. Rodiče mu před vlastníma očima rozsekal šílený vrah. Odnesl si z toho trauma, kterého se jen tak nezbavil. Zanechalo to na něm následky, které objevujeme postupně. „Dread“ tak není o ničem jiném, než o tom, jak si nehledat přátele. Když k vám přistoupí chlápek, jestli nemáte cigáro, tak ho raději zdvořile odmítněte a rychlým krokem odejděte, protože jinak se můžete stát součástí hodně nebezpečného kolotoče. Skončíte na zemi v malém pokoji, kde bude dívka – kterou jste mimochodem milovali – a bude jen otázka času, kdy se pustí do vašeho mrtvého masa, protože bude umírat hlady.
„Dread“ vůbec není špatným filmem, hlavně proto, že zde vidíme určitou psychologickou rovinu. Některé scény, kde se právě tahle psychologická rovina dostává do popředí, skutečně stojí za to. Sex s Abby, kdy Quaid odskakuje od jejího vyvrženého těla, striptérka, jejíž tělo je před Quaidovýma očima rozřezáváno a rány na něj civí jako odporní červi. Vážně povedené, navíc korunované poměrně dobrými hereckými výkony, ať už se jedná o Jacksona Rathbona – který je ve své roli velmi dobrý – tak i o Shauna Evanse. Propůjčil Quaidovi správnou dávku šílenství, i když někdy jsem měl pocit, že je toho až trochu moc. Být jeho známým, tak se na něj vykašlu po prvním jeho afektovaném výstupu, kdy Stephenovi zničí jeho hodinky, které mu údajně brání skutečně žít jeho vlastní život. Ale budiž, dá se to skousnout.
Co je největší problém filmu, tak je to jeho smysl. Tak nějak tápu v tom, jak vlastně film zařadit, co si z něj vzít? Je to jen o šílenci, který se teprve probouzí? Jestli ano, tak už jsem viděl lepší a zajímavější filmy. Je to o tom, jací lidé mohou být a jak mohou ubližovat? Je to snad o tom, jak nás jediné odlišení dokáže naprosto oddělit od společnosti? Nemohu si pomoci a pořád si kladu otázku proč. A co nám to chtělo říct? Některé scény jsou skutečně dobré – Abbyina očista například – ale právě u tohohle mi chybí hlubší smysl, který by ve mně něco zanechal. Ale i tak si myslím, že tohle byl dobrý začátek čtvrtého ročníku After Dark HorrorFestu.
Hodnocení: 55%
