Drákula roku 72
Dracula A.D. 1972
Velká Británie, 1972, 96 minut
Režie: Alan Gibson
Scénář: Don Houghton
Hrají:
Christopher Lee (Dracula)
Peter Cushing (Profesor Van Helsing)
Stephanie Beacham (Jessica Van Helsing)
Christopher Neame (Johnny Alucard)
Film začíná krásnou scénou s kočárem, která je také příjemně akční. Navíc se jednoznačně má odehrávat v minulosti, tedy v době, kdy se Van Helsing a Dracula utkali a mělo dojít ke smrti tohoto hraběte, která je ve scéně reprízována, i když novým a celkem zajímavým způsobem. S tím kolem je to docela novátorské, trochu i vtipné a jednoduše dobré. A pak někdo nabere prach zesnulého hraběte do skleničky.
Pak následuje střih a my se přesouváme o sto let dále do doby roku 1972, což je asi celkem jasné už z názvu tohoto filmu. Je to trochu šoková terapie, protože jsme v době hippies, která je v silném kontrastu s minulostí. Jenže i v téhle době se najdou tací, kteří mají zájem na tom, aby se z nich stali upíři. A jak jsem napsal v předcházejícím odstavci, někdo ten Draculův popel nabral pro generace příští.
Co se ale nezměnilo, to je skutečnost, že i v roce 1972 tu máme Van Helsinga. Samozřejmě, že to není ten samý Van Helsing jako před sto lety, protože ten zemřel. Ale je to jeho potomek. Navíc sám tento Van Helsing má potomky, konkrétně vnučku, na kterou si má jeden chlapík dělat trochu zálusk. A je to zrovna ten chlapík, kterému se do ruky dostane Draculův prach.
Tenhle kontrast minulého a nového, ještě tak afektovaného, je celkem příjemný a díky tomu dostává horor téměř až nádech filmů z 80. let. Ale přece jen tak daleko ještě nejde. Není to tak ujeté, není to tak expresivní, není zde tolik krve a je to místy až moc strojené. Ale vzhledem k tomu, že tohle je první cesta do současnosti, je to cesta celkem povedená a herecké legendy si rozhodně ostudu netrhly.
Film „Drákula roku 72“ je v pořadí již celkem sedmým filmem o upírech, případně s odkazem hraběte Draculy, který byl natočen pod hlavičkou studia Hammer. Díky změně prostředí, ale ponechání klasických herců, se filmu daří zaujmout a udržet atmosféru, která je místy velmi dobrá, stále ještě s odkazem na klasické díly předchozí. Tohle rozhodně není film, za který by se studio mělo stydět.
Hodnocení: 70 %
