Douglas William Bradley se narodil 7. září 1954. Hrát začal v malých provinčních divadlech. Objevil se v několika televizních reklamách (např. jako učitel tělocviku v reklamě na přímé pojištění). Již ve školních letech se seznámil se spisovatelem a režisérem Clivem Barkerem a toto přátelství přineslo nejedno ovoce. Snad společné divadelní úsilí, silně ukotvené přátelství či Dougova zvláštně řezaná tvář Barkera přiměly přizvat svého kamaráda ke svým prvním filmovým krokům. Doug Bradley se tak objevil nejen v Barkerových filmových prvotinách, kraťasech „Salome“ (1973) a „Forbidden“ (1978), ale pomohl mu v jeho celovečerním debutu „Hellraiser“ (1987) vytvořit jednu z největších ikon a nejoblíbenějších postav horrorového filmu. Co na tom, že mu maska pekelného vyslance Pinheada, plná hřebíků, zakrývala celou jeho tvář. Možná, nebo zcela jistě právě proto, dokázala práce maskérů ve spojitosti s Dougovýma uhrančivýma očima a nezvykle velkýma ušima, vytvořit jednu z nejcharismatičtějších tváří pekla. A byl to hlavně Dougův přínos, že když tato postava promluví, tuhne vám krev v žilách a i díky tomu, že je to patrně to poslední mluvené slovo, které vyslechnete, začne se vám před očima rychlostí blesku odvíjet veškerý váš mizerný a zbytečný život.
Doug Bradley si Pinheada střihl v prvních osmi pokračováních této zásadní, přesto skomírající, horrorové série. Společně s Robertem Englundem tak drží světové prvenství – oba hráli jednu horrorovou postavu (ve filmu!) nejvícekrát. Nechali za sebou Tobina Bella, který svou tvář poskytl další z „nesmrtelných“ tváří moderního horroru – tak nějak příjemnému, pochopitelnému, přesto trochu vyšinutému – Jigsawovi z doufejme již ukončené série „Saw“. Ten si Jigsawa střihl jen sedmkrát. Za zmínku jistě stojí, že oba, jak Bradley, tak i Englund svůj náskok nad ostatními mohli ještě o jeden zářez zvýšit, kdyby je oba nepřeobsadili – Englunda v remaku Noční můry a Bradleyho v devátém pokračování Hellraiser: Revelations (2011) – v souvislosti s tímhle pokračováním, jeho levností a obsazení nevýrazného a neznámého herce do stěžejní role koluje teorie, že byl spíchnut horkou jehlou a v rychlosti natočen jen proto, aby studiu nevypršela práva na postavu a sérii, ale kdo ví. Sílící význam a obliba Pinheada a zřejmě i jeho představitele pak tvůrce donutila ukázat nám v následujících Hellraiserech i Bradleyho pravou tvář, a tak se v pokračováních „Hellbound: Hellraiser II“ (1988) a „Hellraiser III: Hell on Earth“ (1992) objevil bez masky, coby Pinheadovo živé alter ego kapitán Elliot Spencer.
Pinhead však nebyl zdaleka jedinou Bradleyho rolí, dokonce ani ne tou horrorovou. Bradley se však díky ní zařadil mezi těch několik herců a hereček, kterým jedna jediná postava přinese ambivalentní úspěch. Coby představitelé a představitelky oné postavy získali slávu, vděk, uznání a obdiv, jakmile však opustí její charakter, všechno je to pryč. Bradley tak, i přesto, že si zahrál v mnoha dalších horrorových i nehorrorových filmech, zřejmě již navždy zůstane Pinheadem. Což je z celkového ohledu poměrně nemilá daň úspěchu, obzvláště u někoho, kdo toho tolik vykonal nejen pro horror samotný, ale neusnul na vavřínech a točí stále dál. Přesto je objevení jeho tváře, ovšem zřejmě jen pro jeho fanouška a fanynku (mám tu čest k nim patřit), v každém filmu milým setkáním, které zahřeje na srdci.
Doug Bradley například svůj démonický hlas propůjčil na nahrávky anglické gothic/black metalové kapely Cradle of Filth, a to hned do několika skladeb – „Death Magick for Adepts“, „Tortured Soul Asylum“, slyšet jej můžeme v úvodu instrumentálky „Rise of the Pentagram“ a v roce 2008 přispěl dokonce hostujícími vokály takřka do všech skladeb desky desky Cradle of Filth „Godspeed on the Devil's Thunder“. Namlouvá cédečka s horrorovými povídkami, svůj hlas propůjčuje i animovaným filmům např. crossoveru „Heavy Metal vs. Dominator“. V některých filmech se objevuje jen coby vypravěč nebo hlas v telefonu. Kromě toho je také autorem autobiografické knihy „Sacred Masks: Behind the Mask of the Horror Actor“. Je členem anglické animační společnosti Renga Media. Díky své naučené dovednosti ohledně nasazování Pinheadovy masky je rovněž u některých filmů z „Hellraiser“ série pod jménem Bill Bradley v titulcích uveden jako asistent maskéra.
Jeho filmografie je rozsáhlá. Kromě toho mála nehorrorových děl jako kanadské drama „Shepherd on the Rock“ (1993), romantická komedie „An Ideal Husband“ (1999), akční komedie „Ten Dead Men“ (2007), komedie, v níž se sešel např. s Tomem Savinim, Tonym Toddem či Lloydem Kaufmanem s názvem „Underground Entertainment: The Movie“ (2010) či kriminálka „Jack Falls“ (2010), má za sebou nespočetnou řádku horrorů.
Stěžejní je samozřejmě Pinheadova série: „Hellraiser“ (1987), „Hellbound: Hellraiser II“ (1988), „Hellraiser III: Hell on Earth“ (1992), „Hellraiser IV: Bloodline“ (1996), „Hellraiser V: Inferno“ (2000), „Hellraiser: Hellseeker“ (2002), „Hellraiser: Deader“ (2005) a „Hellraiser: Hellworld“ (2005). Ovšem nejen Pinheadem živ je horrorový herec Doug Bradley, i když mu postava do ostatních horrorových rolí pomohla. Clive Barker jej přizval ke svému dalšímu horroru „Nightbreed“ (1990). Objevíte ho ve sci-fi horroru „Proteus“ (1995). Ve španělsko-britské horrorové komedii „La Lengua asesina“ (1996) se sešel s Robertem Englundem. Střihl si i krátkometrážní horrory o psychopatickém zubaři (tedy každém zubaři) „On Edge“ (1999) a poškolačce, která zjistí, že v zamčené třídě není sama „Red Lines“ (2002). Slyšet jej můžete i v animovaném horrorovém kraťasu „The Hairy Hands“ (2010).
V letech 2005 a 2006 si pak spolu s jinými herci a tvůrci udělal výlet do Rumunska, kde se pokusili, kromě skomírajícího „Hellraisera“, oživit ještě další dvě horrorové série „The Prophecy: Uprising“ (2005) a „Pumpkinhead: Ashes to Ashes“ (2006). Hodně krátké cameo si střihl v dost humorné lehce buranské horrorové komedii The Cottage (2008). K Barkerovi se trochu oklikou vrátil v adaptaci jeho povídky „Book of Blood“ (2008). Ve španělské tvorbě se mu zřejmě zalíbilo i díky „La Posesión de Emma Evans“ (2010). V příběhu mladého reverenda, který odhaluje stinnou stránku své nové farnosti „The Reverend“ (2011) se sešel s Rutgerem Hauerem. Svou přítomností poctil i pátý zářez aktuální úpadkové série pojídačů lidského masa „Wrong Turn 5: Bloodbath“ (2012). Stal se jednou z atrakcí zábavního slasher parku „Scream Park“ (2012). Ve stejném roce jej Cody Knotts obsadil do svého horrorového thrilleru „Lucifer's Unholy Desire“. S horrorovými matadory Billem Moseleym a Sidem Haigem podpořili krimihorror „The Inflicted“ (2012) o psychotickém studentovi terorizujícím své okolí.
V herecky plodném roce 2012 se objevil ještě v psychologickém horroru „Deer Crossing“ o muži, který unese matku s dítětem. V z pohledu hororrového žánru i diváka opravdu slušně obsazeném horroru „Death House“, jehož premiéra je uváděna na letošní rok, se objevil v opravdu dobré společnosti: Robert Englund, Dee Wallace, Bill Moseley, Kane Hodder, Michael Berryman, Barbara Crampton, Camille Keaton. Už několik let čeká na dokončení válečný zombie horror „The 4th Reich“ (aktuálně je rok premiéry uváděn 2015), v němž by se měl objevit po boku krajana Seana Pertweeho a šíleného maskéra Toma Saviniho. Na nevytíženost si prostě nemá proč stěžovat. Což jistě ocení i nejeden jeho fanoušek. Doug Bradley žije v Londýně se svou ženou Lynne, dcerou, synem a kočkou. Je zarytým fanouškem FC Liverpool.
