Dororo (2007)

60%
Japonský akční horor podle mangy.

Dororo

Japonsko, 2007, 139 minut

 

Režie: Akihiko Shiota

Scénář: Masa Nakamura a Akihiko Shiota podle mangy Osamu Tezuky

Hrají:

Satoshi Tsumabuki (Hyakkimaru)

Ko Shibasaki (Dororo)

Kiichi Nakai (Kagemitsu Daigo)

Yoshio Harada (Jukai)

 

A zase jedno Japonsko, i když tentokrát jsem byl docela zklamán z toho, že příběh opravdu není tak hororový, jak se tváří, alespoň podle jeho žánrového zařazení. „Dororo“ je primárně snímek, který je především historickou fantasy, která v sobě má hororové prvky, ale vedle toho je to hlavně snímek akční, který vychází ze skvělé fantazie, jíž měl Osamu Tezuka, legenda japonské mangy.

 Drsná dvojka.

Japonská manga, tedy japonský komiks, se k nám také dostává, ale přece jen je to postup pozvolný a zrovna taková legenda jako Osamu Tezuka u nás zatím zastoupení nemá. Doufám, že se to změní a že se k nám nějaký jeho velký příběh dostane. Možná bychom pak více docenili to, proč je komiks „Dororo“ tak zajímavým příběhem a proč to v jeho filmovém podání až tak nevyšlo.

 Bacha na děsivé baby.

Osamu Tezuka vytvořil velmi zajímavý příběh, který je založený na dvojici postav, které rozhodně nejsou tradiční. Tou jednou je dívka Dororo, která byla vychována jako chlapec, druhou je pak Hyakkimaru, jehož části těla byly už před narozením slíbeny celkem 48 démonům, kteří si je skutečně vzali. Hyakkimaru se musí – pomocí protéz – pokusit svoje části získat zpátky.

 Je to řezničina.

Snímek „Dororo“ ukazuje, že na svou dobu měli Japonci už docela dobré digitální triky. Trikově je snímek skutečně povedený. Přece jen mu je 10 let, což v tomhle ohledu není málo. Místo toho, aby ale děsil, tak je to spíš akční jízda, kde se sem tam objeví nějaké to pěkně hnusné, ale přitom designově zajímavé monstrum. Tohle dělá z filmu dobrou podívanou, která ukazuje, že mangu je možné převést do filmu po stránce grafické.

 Vizuálně dovede snímek nadchnout.

Vizuální stránka se ve filmu „Dororo“ celkem povedla, ale co se tolik nepovedlo, to je celkové vyznění příběhu a hlavně převedení postav. Tam, kde měl Osamu Tezuka poměrně dost prostoru, navíc i specifický výtvarný styl, tam se musel film spolehnout na to, že to zaujme jinak, nejen pohledem. S postavami jsem se ale nějak nedokázal propojit a měl jsem pocit, že z příběhu se dalo vytěžit víc.

 

Hodnocení: 60 %

Hororové filmy (příšery)


Přidat komentář