Dnes v noci se vtělím do tvé mrtvoly
Esta Noite Encarnarei no Teu Cadáver
Brazílie, 1967, 108 minut
Režie: José Mojica Marins
Scénář: Aldenora De Sa Porto a José Mojica Marins
Hrají:
José Mojica Marins (Zé do Caixão)
Tina Wohlers (Laura)
Nadia Freitas (Marcia)
Antonio Fracari (Truncador)
José Mojica Marins se po třech letech vrátil ke své postavě, díky které se stal světoznámým, což nakonec vedlo i k tomu, že v novém tisíciletí natočil třetí díl. Druhý díl je pravděpodobně nejlepším dílem celé série, a to především díky tomu, že dosahuje vyváženého poměru hnusu, hrůzy a vizuální uhrančivosti, která vás dostane a strhne na svoji stranu. Mojica se vrátil silný a ještě lepší.
Zé do Caixão byl sice v předchozím díle potrestán, ale navrací se, aby dokončil svůj plán, kterým je narození potomka, jenž by znamenal počátek nadřazené rasy. Tohle je docela ušlechtilý cíl – myslím to samozřejmě ironicky, jen pro jistotu, aby to každému došlo – kterého je hoden jen skutečně pořádný padouch, což Zé do Caixão rozhodně je. Jen se na něj podívejte.
José Mojica Marins navrhoval svého hrobníka tak, aby na první pohled budil hrůzu. Anebo alespoň vytvářel dojem, že tohle je nějaký cirkusový eskamotér či hvězda freak show. Dlouhé nehty, plášť, klobouk, tohle z něj dělá postavu, která je bizarní, ale nezapomenutelná. Stejně tak jsou nezapomenutelné jeho filmy, ale ty díky jiným aspektům. Ano, je to i brutalita, ale primárně je to sama děsivost.
Marins předvádí zajímavé scény, které útočí na základní strachy, jež má v sobě člověk zakořeněné. Primárně je to strach z různých zvířat, ale také strach z toho, že se člověk dostane do pekla. A právě tady to snímek „Dnes v noci se vtělím do tvé mrtvoly“ vyhrává na plné čáře, protože Marins celý film natáčí černobíle, ale peklo, kam se Zé dostává, je natočeno v barvě, což má neskutečný účinek. Hlavně i proto, že si tvůrci opravdu vyhráli s tím, jakou podobu peklo bude mít. I po tolika letech je jejich představa nesmírně znepokojující.
„Dnes v noci se vtělím do tvé mrtvoly“ ještě přidává na síle a ukazuje, že je možné ještě zajít o něco dál, být hnusný a přitom děsivý, a to všechno v rámci příběhu, který sice není nijak originální, ale není špatně pojatý. Marins se zaměřuje na obrazovou stránku filmu, což mu naplno vychází. Jeho představy jsou plné děsu a hrůzy a dostávají se hluboko do divákova podvědomí.
Hodnocení: 85 %
