Devítky
USA, 2007, 99 min
Režie: John August
Hrají: Ryan Reynolds
Hope Davis
Melissa McCarthy
Elle Fanning
Pochybuji, že by někdo z vás nikdy nehrál nějakou videohru. Alespoň jednou. Můžete si vybrat z několika postav, můžete si dokonce někdy vybrat i příběh. A když toho máte dost, zmáčknete reset a začnete hrát něco jiného. Kéž by to šlo i v životě, nemám pravdu?
Jakmile se někdo odváží pohrát si s realitami, pohybuje se vždy na tenkém ledě. Chce-li, aby jeho příběh lidé pochopili, musí dbát na odlišení paralelních světů, musí srozumitelně vysvětlit, jak se věci mají a měl by udržet smysl a pointu. Naneštěstí někdy ani splnění těchto podmínek nezaručí úplné pochopení, ale to už je území problému diváka. S potěšením můžu říct, že snímku „Devítky“ se podařilo splnit podmínky pro krasobruslení a stává se tak pro mě velkým, milým překvapením.
A to mě první minuty filmu nijak netěšily. Nesympatický hrdina představující jakéhosi hezounka z populárního policejního seriálu vás úplně nenavnadí, nota bene když už tušíte, že půjde o hru s realitami a začnete mít podezření, že v této hře budou určovat pravidla drogy nebo jiné omamné látky. To se rovnou můžete dívat na nové díly "Beverly Hills 90210", to je někdy taky úplné sci-fi. Nicméně po lehce protivném začátku se začnou pomalu olupovat slupky příběhu a ten se začne soustředit na číslo devět a nikoli na opiáty (a malá rada: nehledejte podobnosti se snímkem s Jimem Carrym 23, tady jde o jiné laškování s čísly). Hlavní hrdina dokonce přestane být nepříjemný blb a celkem brzy si uvědomí, že je něco v nepořádku.
Příběh je rozdělen do tří částí, každá vám představí trochu jinou realitu se stejnými herci. Nejde o reality, které by od sebe byly na hony vzdálené, naopak. Každá další je jen jakýmsi krokem do strany. Díly jsou navzájem propojené, smysl sice začnou dávat až ve druhém partu, ale čekání se vyplatí. Číslo devět je středobod. Jenže čeho? A co znamená? Jak jsem již naznačila, odpovědi se dočkáte. A nejen jí, dostanete jemně naservírovanou i originální pointu. Ta je vám po kapkách podávána nenápadnými náznaky od začátku, což si však paradoxně uvědomíte až v závěru.
V hlavní roli uvidíte Ryana Reynoldse (což mnohé může překvapit), který se zrovna nepyšní seznamem moc dobrých filmů. Tenhle si tam ale může s čistým svědomím připsat, a to i s poznámkou pod čarou, že konečně někde předvedl, že přece jen trochu umí hrát. Sekunduje mu Melissa McCarthy, kterou můžete znát jako Sookie z kultovních "Gilmorových děvčat". Ve všech třech dílech je příjemná, vtipná a přirozená. V jedné z realit dokonce hraje samu sebe, což nás zavádí až k myšlence, jestli sami nejsme součástí nějaké videohry. Tenhle tah byl chytrý. Je i milé, že její role nepřipadla vysoké, štíhlé modelíně. Někomu se sice může zdát, že milostný vztah mezi touto populární boubelkou a vypracovaným Reynoldsem je nepravděpodobný, ale i toto byl nejspíš záměr tvůrců. Aby ukázali, že lidské předsudky jsou jen a jen lidské předsudky. Poslední do trojlístku je herečka Hope Davis, která si do repertoáru vybírá především nezávislé snímky. To se jí povedlo i tentokrát. Je pozoruhodné, že i v tomto případě, stejně jako v Coherence, se film natáčí ve vlastním domě režiséra. Hra s realitou je zkrátka opravdu jízda po tenkém ledu, a co nejmenší investice jdou ruku v ruce s respektem z nepochopení a neúspěchu. A taky je v tom cítit jistá zapálenost a entusiasmus tvůrců. Přivedou si sci-fi až do ložnice.
Jak jsem řekla, tenhle film je velice milé překvapení.
Mimochodem, napadlo vás někdy, že by koaly mohly ovládat telepatii? Vskutku svérázná myšlenka.
