Dead of the Nite
Velká Británie, 2013, 86 minut
Režie: S. J. Evans
Scénář: S. J. Evans
Hrají:
Tony Todd (Ruber)
Joseph Millson (Detektiv Anderson)
Cicely Tennant (Amanda)
Gary Mavers (Detektiv Jenkins)
Když vidím další found footage film, mám pokaždé pocit, že tvůrce si myslel, že je lepší než ty před ním a on konečně dokáže naplno využít potenciál tohoto stylu natáčení, případně ho dokáže použít takovým způsobem, že to zaručeně bude jiné. S. J. Evans měl pravděpodobně podobný mesiášský komplex a myslel si, že jeho „Dead of the Nite“ bude v něčem vynikat. No, jedině snad přítomností Tonyho Todda, který svou postavou a hlasem prostě jen tak nezapadne.
Když nic jiného, snímek se pokusil alespoň o to, aby zde bylo trochu víc než jen nalezený záznam, který budeme sledovat. Rámcovým příběhem je vyšetřování, kde je právě Toddova postava vyslýchána a je zjišťováno, jestli on náhodou nemůže za vraždy, ke kterým došlo. A tak je nalezený záznam v podstatě důkazem ve vyšetřování a sem tam je na detektivy stále prostříháváno.
Bohužel tahle skutečnost sama o sobě není nijak zásadní a filmu až tak moc nepomáhá. Pořád jde jenom o to, že sledujeme rozmazané, příliš tmavé anebo naprosto nic neříkající záběry na skupinku lidí a jednotlivce, jak se snaží něčemu utéct, jak křičí, zvrací a dělají podobné věci, které se prostě v takových filmech dějí. Evans se tak nakonec vydal naprosto stejnou cestou jako ostatní s tím, že co fungovalo tam, bude to fungovat i jemu.
A co že je myšlenkou celého filmu? Parta lidí jde do strašidelného domu, který vlastní podivínský Ruber (Todd). Tam musí vydržet jednu noc. Klidně si mohou točit nějakou svou reportáž, hledat si svoje duchy, ale je tak nějak od začátku jasné, že na to doplatí. Jediná invence je v tom detektivním rámci, což se v roce 2013 objevilo i ve snímku „Evidence“. O nějaké originalitě se stejně nedá moc mluvit.
„Dead of the Nite“ je prostě jen další found footage, které naprosto ničím nevyniká, jede ve stejných kolejích jako mnohé jiné filmy tohoto ražení. Tohle už se jednoduše nedá snášet. Hororoví režiséři ale ještě dlouho budou hrát na to, že tohle je subžánr, který má smysl, protože ono je to skoro nic nestojí, a to do toho počítám i úsilí, které se vyžaduje pro vymyšlení příběhu. Ten se dá zvládnout v podstatě za pochodu. Stejně to herectví většinou vypadá jako improvizace.
Hodnocení: 10 %
