Dark Days
Vydalo nakladatelství IDW, minisérie 6 sešitů, červen až prosinec 2003
Scénář: Steve Niles
Kresba: Ben Templesmith
„30 dní dlouhá noc“ je komiksem, který jsme si mohli užít i v češtině, ale dalších třináct pokračování (a asi jich bude ještě víc) holt musíme přelouskat v angličtině. Nic se na tom asi ani nezmění, protože co si budeme povídat, ani další pokračování tohoto originálního komiksu není po scénáristické stránce nijak dokonalé. Ze Steva Nilese mám jeden pocit – přijde s dobrou myšlenkou, zajímavě příběh rozjede, ale čím víc se blíží ke konci děje, tím více upadá jeho schopnost to dotáhnout do oblačných výšin a prostě to zabije ubohou řežbou, kterou se pak snaží vykoupit zajímavým finišem. Bohužel ani druhý díl, který vydalo nakladatelství IDW není výjimkou.
První sešit této minisérie nabízí náhled na to, co se stalo se Stellou Olemaunovou, když její manžel na konci komiksu „30 dní dlouhá noc“ dobrovolně zemřel pro záchranu městečka. Stella se za posledních pár měsíců hodně změnila a je z ní drsná holka, co si kolem sebe staví menší skupinu zabijáků upírů. Vydala i knihu, která popisuje události, k nimž v Barrow došlo. Bohužel kniha je označena jako fikce, což není úplně to, co si Stella přála. V prvním díle má ale přednášku, která má lidem ukázat, že upíři skutečně existují a jsou mezi námi. Na přednášku se upírů dostaví dostatek, aby Stella mohla realizovat názornou ukázku.
Když se člověk smíří s tím, co se ze Stelly stalo a že před sebou nemáme nic jiného než rádoby protiupíří komando, dá se tenhle první díl považovat za úspěch. Je nabitý, tajemný a vrací nás i k postavě slečny Judith z New Orleans, ženy, která o upírech dávno ví a která v prvním díle přišla o syna, který natočil záznam vraždění v Barrow. A právě záznam a Stellina kniha jsou trnem v oku celému upírskému plemenu. Nechtějí vyjít z anonymity. Ale oni se ani moc nemusí snažit, protože lidé stejně nechtějí uvěřit za žádnou cenu. Druhý díl je toho jasnou ukázkou, když „nepokoje“ na přednášce stojí Stellu a její přátele nějaký čas na policejní stanici, nic víc. Jsou propuštěni a je to. Pracují na vlastní pěst. Lidi se nedají snadno přesvědčit.
Hlavní linie děje se po dvou dílech přesouvá k tomu, že první upírka Lilith je pořádně vytočená, že zemřel její manžel Vicente, Stella je zase dost nasraná, když zjistí, že jejího manžela – konkrétně jeho prach – upíři exhumovali a mají s ním vlastní úmysly. Hodlají Ebena znovu oživit, aby on sám nakonec Stellu mohl zabít. Vše pak spěje k velkému finále, kde jsou Lilith a Stella navzájem konfrontovány.
Lilith je pořádná mrcha a dokáže věci, které jiní upíři nedokážou. Je silnou postavou, ale už proto bych si její setkání se Stellou představoval trochu jinak. Stella se ukazuje jako silnější a vychytralejší. Příběh má ještě jednu zajímavou rovinu, a to je ta, kdy se Stella zamiluje do upíra. Zjišťuje, že vlastně ne všichni upíři jsou takové mrchy. Něco to do sebe má, jen škoda, že je to rozvedeno pouze na několika málo panelech. Agent FBI, který na první pohled není agent FBI, je jen hloupou vsuvkou, kterou okamžitě odhalí každý protřelejší čtenář. Zároveň zjišťujeme, že celá Stellina úderná skupina je tu jen proto, aby zemřela. Škoda, s tím se dalo také udělat něco lepšího.
Nilesovi jdou úvody a závěry a i ten v „Dark Days“ je silný, i když dopředu jasný. Eben se vrací, přátelé, má hlad a nevadí mu, že v první řadě je jeho žena. Niles tak dodal opět ne tak zázračný scénář, ale Ben Templesmith jej povýšil na mírně vyšší úroveň tím, že se drží svého standardu a své úžasné, originální a zapamatovatelné kresby, která má dokonalou atmosféru a skvěle příběh dotváří – no, vlastně přímo vytváří.
Hodnocení: 65%
