Autorem článku je Daniel Palička.
Feťácký příběh, o který nikdo nestál.
>
Předně bych chtěl zdůraznit, že názory prezentované v dnešní recenzi jsou ryze subjektivní a nemají za cíl kohokoliv urazit. Pakliže si moji kritiku budete brát moc osobně, potažmo vám bude hýbat žlučí, tak se z celého srdce omlouvám. Mým autorským záměrem totiž nebylo jakkoliv zdiskreditovat recenzované dílo nebo nedejbože autora, nýbrž předložit pádné argumenty a vysvětlit, proč podle mého názoru není “Billy Silver” solidní knihou. Děkuji za pochopení.
Po dosti obsáhlém, pro účely článku však velice nezbytném úvodu můžeme plynule přejít k jádru věci. “Billy Silver” je novela vydaná v rámci edice Zrnka temnoty, která spadá pod žánr extrémního hororu/splatterpunku. Pilíře klasického hororového románu, včetně postupného budování velmi podmanivé, děsivé a nervy drásající atmosféry, jdou stranou a do popředí se dostává přemíra brutality, hnus, nechutné výjevy, grafické násilí a snaha šokovat čtenáře co možná nejzvrácenějšími scénami. Na papíře to zní úžasně. Subžánr bez jakýchkoliv zábran, jenž si může libovat v nespoutaném, nekontrolovatelném, zcela odporném násilí, ze kterého se může některým slabým jedincům dělat šoufl, je přinejmenším zajímavým hororovým protipólem, který v rámci vývoje hororové literatury má své právoplatné místo. Knihu “Billy Silver” nicméně nepovažuji za kvalitní počin, a to z několika důvodů.
Kniha už od první stránky vsází na explicitní znázornění kruté reality. Daniel J. Volpe se přímo vyžívá v popisech, ve kterých působí na všechny smysly, což plně kvituji. Myslím si, že jde o příjemné zpestření. Čeho je ovšem moc, toho je příliš a v případě “Billyho Silvera” to platí dvojnásob. Zvrácené scény plné sexu, drog, prdění a jiných odporností se sice zprvu mohou tvářit jako skvělý prvek doplňující vyprávění, postupně však budou zbytečně narušovat plynulost a ke konci vám již budou lézt krkem. Občas jsem se dokonce musel hlasitě zasmát - některé momenty totiž sklouzávaly až k parodii. Místy jsem měl pocit, jako bych četl autorskou prvotinu studenta snažícího se šokovat šílenou brutalitou na úkor jiných, daleko důležitějších aspektů. Abychom se chápali, proti násilí v literatuře nic nemám, ale je velký rozdíl mezi smysluplným zakomponováním násilných scén do děje a čirou prvoplánovostí. “Billy Silver” bohužel spadá do druhé kategorie. Navíc pokus o šokování selhává na plné čáře a většina scén vyznívá spíš trapně než nechutně.
Výše uvedený nedostatek bych dovedl pochopit ve chvíli, kdy by kniha měla nosnou a dobře uchopenou zápletku. Bohužel ani tuto nezbytnou složku Volpe neukočíroval. Ústřední postava je absolutně nesympatická a nedovedete se s ní jakkoliv ztotožnit. Budiž. Že si k hrdinovi neumím utvořit citové pouto, je jedna věc. Jenže pokud je postava plochá, nemá hloubku a není dobře uchopená, nelze si ji moc oblíbit (nehledě na to, jestli jde o záporáka či klaďase), což bohužel platí o celém ansámblu. A ani příběh bohužel za moc nestojí, byť je postaven na poměrně pěkné premise. Ano, během čtení sice dojde řada na pár světlých momentů (celkem pěkná linka s hudební kapelou, popis píchání drog na záchodě apod.), ale ani ty bohužel nezachránily celkový dojem z četby.
Ale abych jenom nekritizoval, uvedu hned několik kladů. Prvně bych vyzdvihnul vyprávu. Styl psaní sice není komplexní či kdovíjak světoborný a podráží mu vaz výše uvedená negativa, nemůže se mu nicméně upřít svižnost, jednoduchost a přímočarost, kterou konzumní čtenáři bezpochyby uvítají. Také bych rád ocenil již mnou zmíněnou snahu zapůsobit na smysly, díky čemuž jsou některé pasáže mnohem živější. Ze všeho nejvíce bych ovšem chtěl vyzdvihnout skvělou překladatelskou práci Martina Štefka. Odvedl bravurní práci a obdivuji jej za to, že se do překládání tak zvráceného díla vůbec pustil.
Sešteno a podtrženo, novela “Billy Silver” je dle mého názoru podprůměrným dílem a osobně ji řadím ke kvalitativnímu dnu Zrnek temnoty. Nejde ani o povedený horor, ani o zdařilou sondu do duše drogového závisláka. Recenzovaný titul rozhodně nedoporučuji. Každopádně si cením odvahy podobný kousek vydat v našich luzích a hájích - podle mě by si to dovolil málokdo.
