Ďábel

Ďábel

Devil

USA, 2010, 80 minut

Režie: John Erick Dowdle

Scénář: Brian Nelson a M. Night Shyamalan

Hrají:

Chris Messina (Detektiv Bowden)

Logan Marshall-Green (Mechanik)

Jenny O'Hara (Stará žena)

Bojana Novakovic (Mladá žena)

Bokeem Woodbine (Ochranka)

Geoffrey Arend (Prodejce)

            Nevím, jestli si M. Night Shyamalan sám všiml, že s jeho posledními filmy to nedopadlo moc dobře, anebo jestli prostě kvůli „Poslednímu vládci větru“ neměl čas či chuť zase režírovat, ale pravdou je, že pod „Ďáblem“ je tento tvůrce podepsaný pouze jako scénárista a producent. Ale jako producent se podílel i na natáčení, a tak můžeme snadno zjistit, že fušoval i do režijního stylu. Některé fotografie z placu tomu přímo nasvědčují.

            Shyamalan má na své reputaci hodně co vylepšovat. Od „Šestého smyslu“, „Vyvoleného“ a „Znamení“ to s ním šlo hodně z kopce. Pro některé byl „Poslední vládce větru“ tím posledním hřebíčkem do rakve. Diváci – a kritici už vůbec ne – mu mnoho šancí nedávají, a co si budeme povídat, i já mám pocit, že se už prostě nepřekoná a ani náhodou nedosáhne úrovně alespoň těch „Znamení“.

            Ale „Ďábel“ je výjimkou – více méně. Já vůbec nechci tvrdit, že je to mistrovský kousek, ale v porovnání s jeho posledními filmy, jsme přece jen někde jinde. Důvod? Možná právě ten, že jeho příběh zrežíroval někdo jiný. Shyamalan by nápady ještě měl, ale jejich realizace vlastními silami trochu vázne.

            „Ďábel“ je poměrně jednoduchý, skoro všeříkající název, a tak je nám hned od začátku jasné, o co tady půjde – o ďábla. Ve výtahu se nám zasekl ďábel, což by samo o sobě tolik nevadilo. Jen kdyby se tam s ním nezasekli další čtyři, poměrně nevinní lidé. Není však všechno nevinné, zvlášť ne, když si je ďábel sám přivolal. V jeho konání je určitý řád a mělo smysl, aby se do výtahu dostali právě tihle vyvolení. Všechno má svůj cíl a všechno je propojeno, až to trochu skřípe. A zvlášť finále je takové nějaké... nijaké. Jako kdyby se nám autoři snažili vnutit morální ponaučení, o které nestojíme.

            Premisa vůbec není špatná – klaustrofobní prostředí, do něho je zasazeno pět uvězněných osob, zaměstnanci se k nim pořádně nemůžou dostat. Postavy zaseknuté ve výtahu navíc něco po jednom zabíjí. Světla se rozblikají, na chvíli zhasnou, nikdo nic nevidí, ale někdo to odnesl. Nejprve jen drobná zranění, později chycení po jednom odcházejí na věčnost. Klaustrofobie padne i na diváka. Ale z filmu jako celku by se dalo vytřískat víc. Některé scény jsou prostě zvláštní, některé střihy naprosto zbytečné a nevím, jestli  by filmu malinko neprospělo, kdyby zanotoval na naši stránku, která se sem tam nechá ráda znechutit. Některé momenty po tom volají. Ale chápu, že tvůrci chtěli držet přístupnost v mezích.

            Když se na „Ďábla“ bude člověk dívat sám a potmě v noci, patrně ho to nenechá úplně chladným. Sem tam však film selhává. Nechápu úvodní scénu s mrtvým, který vyskočil z okna. Přijde mi zbytečná asi jako remake Noční můry z Elm Street. Snímek je sem tam dost klišovitý – probíjející kabel v kaluži vody, mexický zaměstnanec u kamer a „síla“ náboženství. Víra mě v tomhle snímku otravuje, hlavně proto, že je zde zmíněna jen, aby detektiv pochopil, kde je zakopaný pes a nakonec s tím nic neudělat. Postava detektiva Bowdena je sympatická asi jako mrtvá krajta v záchodě. Nevadí tam, ale být by tam rozhodně nemusela. A navíc ten jeho příběh... Shyamalan se nám trochu zapomněl u jiného scénáře.

            Scénárista a producent v jedné roli se díval na „Telefonní budku“ a nějaký film jako „Skleněné peklo“, možná „Smrtonosnou past“, rozhodl se, že napíše svůj vlastní klaustrofobický horor/thriller, do kterého jako bonus vloží motiv ze „Znamení“ – muž trápící se smrtí manželky. Jenže ve „Znameních“ měl motiv hlubší smysl, v „Ďáblovi“ je rozmělněn v neskutečnou plytkost a prapodivné filosofování nad činem a trestem. Průměrný film, který má velmi mírně nadprůměrné hodnocení jen proto, že je to jeden z těch lepších, na nichž se Shyamalan v poslední době podílel.

Hodnocení: 55%