Crush
USA, 2013, 94 minut
Režie: Malik Bader
Scénář: Sonny Mallhi
Hrají:
Caitriona Balfe (Andie)
Sarah Bolger (Jules)
Crystal Reed (Bess)
Lucas Till (Scott)
Ani režisér, ani scénárista tohoto filmu nejsou příliš známé firmy, ač Sonny Mallhi už má přece jen nějaký ten zářez. Scénáristicky se podílel na snímku „Spolubydlící“, což jen dokazuje, že zůstává věrný svému prostředí a se scénářem k filmu „Crush“ zůstal na střední škole. Tentokrát se ale věnuje trochu něčemu jinému. Lásce, nebo tedy něčemu, co je od ní nějakým pokrouceným způsobem odvozeno.
Dospívání a s ním spojená puberta jsou svinská období. Člověk začíná poznávat, že druhé pohlaví v sobě má něco přitažlivého, nebo stejné pohlaví, to už záleží, ale přitom vám na ksichtě – a případně i jinde po těle – vyraší pupínky, které nejsou zrovna estetické, a vy sami dost dobře chápete, že to není atribut, na který svůj obdivovaný protějšek ulovíte. Jenže Bess tenhle problém nemá. Bess je docela kočka, jenom je prostě divná a asi má mindráky z toho, že je moc hubená, nebo co.
Právě Bess je hlavní postavou, tedy tou, která se zaláskovala. Zamilovala se do školního hezouna, sportovce, kluka, který by byl obletovaný, kdyby se zrovna nezranil a jeho fotbalová kariéra záhy neskončila. Pořád ale není loser, což se o Bess zrovna nedá říct. Je prostě divná a trochu Scotta stalkuje. Zatím je to v pohodě, protože on nic neví, ale začíná to být trochu děsivé. Kolem totiž umírají lidé a to nevypadá dobře. Že by Bess měla v hlavě opravdu trochu větší binec, než by se zdálo? A jak s tím souvisí první scéna filmu? Je to všechno opravdu tak moc průhledné, jak se to tváří?
Film se v průběhu své stopáže začíná měnit v celkem předvídatelné dílo, kdy vám jasně dojde, co bude následovat, co vás čeká, že to bude místy trapné, protože se prostě těžko kouká na to, jak se někdo jiný ztrapňuje, však ty pocity znáte. A takové to je. Film „Crush“ ve vás vzbudí očekávání, protože je místy celkem přece jen drsný. Ne v tom, jak je násilí zobrazováno, ale v tom smyslu, co jeden člověk dokáže udělat druhému, naprosto nevinnému.
Tak jo, tvůrci se alespoň ve finále pokusili o nějakou tu pointu, která jim vlastně docela vyšla. Vzhledem k tomu, že postavy jsou většinu dobu snesitelné a ten hlavní hezoun také není úplný blbec, dá se film celkem dobře přijmout, i když člověk má přece jenom pocit, že je tam až příliš prázdného prostoru, který spěje jen k tomu velkému odhalení, jež nakonec bije docela do očí. Ne, nečekejte film ve stylu „Šestého smyslu“, ale když nejste zas tak moc nároční, bude se vám to líbit. A pak na to zapomenete.
P.S.: Co mají lidi proti Leighovi Whannellovi?
Hodnocení: 65 %
