Crash
Crash
Kanada, Velká Británie, 1996, 100 minut
Režie: David Cronenberg
Scénář: David Cronenberg podle románu J. G. Ballarda
Hrají:
James Spader (James Ballard)
Holly Hunter (Helen Remington
Elias Koteas (Vaughan)
Deborah Kara Unger (Catherine Ballard)
Na první pohled by se mohlo zdát, že David Cronenberg chce vyprávět příběh o tom, jak je důležité mít v manželství zdravý sex, nehledě na to, že to není s partnerem, respektive s partnerkou. Udržuje to příjemný průběh manželství, kde jsou k sobě oba chladní, ale v sexu to funguje. Alespoň do první nehody, kterou má manžel. Právě nehoda je ústředním smyslem celého filmu „Crash“. Název tomu docela napovídá, že?
James Ballard, kterého ztvárnil James Spader, je jméno autora předlohy, který je i hlavním protagonistou. Na první pohled vypadá jako obyčejný člověk, který je velmi sexuálně aktivní. Přejme mu to. Jenže když má dopravní nehodu, seznamuje se s tajemnou ženou, která těsně po nehodě ve vraku automobilu masturbuje. Setká se s ní znovu v nemocnici a následně i na vrakovišti. Nabídne se, že ji odveze na letiště. Poté, co málem způsobí další nehodu, mají sex přímo v automobilu.
Film „Crash“ byl kritikou docela odsouzen. Myslím, že velká část diváků ho také nesnese pro to, co zobrazuje. V mnohých chvílích není jasné, jestli už se nejedná o pornografii, se soft pornem si film místy rozhodně nezadá. Nejsou to pouze scény, ale také dialogy, které jsou pronášeny. Lidé jsou doslova posedlí sexem. Práce jde stranou, starosti jdou stranou. Nejdůležitější je sex. Co je nejzávažnější a co myslím vadilo hodně lidem, je popírání manželství jako institutu rodiny, který má za cíl plození potomků. „Crash“ rodinu takto vůbec nevnímá, její funkce zde naprosto padá, mnohem důležitější je vlastní uspokojení. Nikoli na úkor partnera, ale společné.
David Cronenberg se pustil na poměrně tenký led. Přece jenom sexuální téma, které navíc graduje v podivnou úchylku, není pro diváka jednoduché. Puritánský divák film naprosto odsoudí. Co za magory jsou ti lidé, kteří si to musí rozdávat ve vraku auta, nebo rovnou po nehodě? Kdo by se chtěl ukájet nad fotografiemi z bouraček a doslova extaticky vítat, když jsou svědky velmi brutální dopravní nehody? Ale proč je odsuzovat? Copak na tomhle světě není víc úchylek? Nejděsivější na tom ale je, že nevtahují do svého šílenství pouze sebe, ale i další, nevinné lidi. Jejich jednání je egocentricky vztaženo pouze na jejich vlastní potřeby, na nic jiného. Tohle je špatně. Přestává jim záležet na čemkoli jiném, jenom na uspokojení pokroucených tužeb.
David Cronenberg předvedl psychologickou hru, která graduje a předpokládá zdrcující finále, záhubu hrdinů. Copak mohou takovým způsobem přežít? Jak by mohli? Nelze podobným způsobem žít příliš dlouho. Katastrofa musí dosáhnout svého vrcholu a následuje pád na dno. Ale je tomu skutečně tak? Nebudu tvrdit, že film zaznamenává něco správného, ale on rozhodně neadoruje. Brát „Crash“ jako snímek, který oslavuje nehody a bezuzdnou sexualitu, je nesmysl. „Crash“ nechce šokovat, ale chce ukázat, kam až jsme schopni zajít. Jestli to vezmete jako ubohou snahu šokovat, jako úchylný film, který se vyžívá ve zvrácenosti, potom si myslím, že Cronenbergovy filmy pro vás skutečně nejsou a že u vás režisér pochopení nenajde. Je to škoda, protože jeho filmy minimálně upozorňují na naše temné stránky, kterých se můžeme vyvarovat, dovědět se o nich více, pochopit je.
Hodnocení: 70%
