Co děláme v temnotách
What We Do In The Shadows?
Nový Zéland/USA, 2014, 86 min
Režie: Jemaine Clement, Taika Waititi
Hrají: Jemaine Clement
Taika Waititi
Rhys Darby
Cohen Holloway
Přátelé, čtenáři, tenhle film si zaslouží vaši pozornost. Nota bene, pokud máte rádi hororové komedie či komediální horory. A upíry. A vlkodlaky. A zombie.
První, co člověka nutí zpozornět, je Nový Zéland, odkud film pochází. Druhá věc budící zájem je očekávání, jak si na druhé půlce planety poradí s upírskou tématikou. A ze třetí… Podívejte se na úvodní plakát. To nepotřebuje komentář.
Viago, Deacon, Petr a Vladislav jsou upíři, spolubydlící. Deacon je nejmladší upír, Viago byl přeměněn v době romantismu, Vladislav pochází asi z patnáctého století a připomíná Drákulu (i toho od Coppoly), no a Peter… Peter je prostě Nosferatu. Prastará, krvelačná potvora. Ale platí nájem a ostatní ho mají rádi, takže proč ne? A tihle páni kluci sice přes den spí, ale v noci musí řešit stejné problémy jako všichni spolubydlící na světě. Umývání nádobí, uklízení, chození na párty, bitky s vlkodlaky apod. Právě o této stránce jejich neživého života se pár nadšenců rozhodne natočit reality show. Možná vám chvílemi bude jejich materiál připomínat seriál „Kancl“, minimálně momenty, které jsou schválně vyvedeny do absurdní a geniální schválné trapnosti. Aneb jak se z trapnosti konečně zase stává součást humoru a přestává být nevítaným hostem ve světě parodií a komedií. Ale jinak vám „Co děláme v temnotách“ nepřipomene asi nic zatím známého, nenajdete tu žádné neúmyslné kopírování. Jen čistá originalita a neskutečná sranda.
Jemaine Clement, Taika Waititi a Rhys Darby jsou jména, na kterých snímek stojí. Doslova. První dva jmenovaní jsou totiž zároveň režiséři i scénáristi. A evidentně i komici. Legrací na sobě nešetří. Každý si svého upíra užívá a věřím, že tenhle film si natočili i tak trochu pro sebe. To je právě i háček (pro mě naprosto nepatrný, ale bohužel pro někoho bude přímo obřích rozměrů) celého filmu. „Co děláme v temnotách?“ je na první pohled úsporně natočená záležitost, což by mohlo milovníkům akce a efektů vadit (bohužel argument, že co chybí na efektech, je dodáno na scénáři, bývá ignorován, neboť pak se objeví i problém se scénářem samotným, který jsou někteří schopní označit za nudný). A hřebík, na kterém tento háček visí, je styl humoru. Ač ho pokládám za bezchybně vtipný, obávám se, že není úplně pro každého. Chvílemi minimalistický, chvílemi praštěný, někdy ne zcela podávaný mainstreamovým způsobem… Nejspíš proto, že tohle prostě není film středního proudu. Upřímně řečeno, jsem za to velice ráda.
„Co děláme v temnotách“ má šanci se stát kultovní záležitostí svého žánru. A možná i mimo něj.
