Chobotnice
Deep Rising
USA, 1998, 106 minut
Režie: Stephen Sommers
Scénář: Stephen Sommers
Hrají:
Treat Williams (John Finnegan)
Famke Jansen (Trillian St. James)
Anthony Heald (Simon Canton)
Wes Studi (Hanover)
Nekonečnými dálavami oceánské hladiny pluje megaluxusní zaoceánská loď se všem možnými i nemožnými znuděnými a marnivými zbohatlíky světa. K ní se blíží malá loď, řízená Johnem Finneganem a jeho posádkou. Finnegan veze cestující, kteří si jej najali, aby je dopravil k luxusní jachtě. Za očividným účelem. Jsou totiž od pohledu drsní a ozbrojení. Nehledě k tomu, že na palubu nalodili rakety. Jejich cílem je jachtu přepadnout a vykrást. Jenže když se k lodi dostanou, najdou ji prázdnou. Všichni lidé zmizeli. Objeví jen pár zachráněných – majitele lodi, kapitána lodi a zlodějku Trillian, která si chtěla taky přivydělat. A ti jsou vyděšení k smrti a piráty varují…
„Chobotnice“ je na první pohled okázalým mixem hned několika žánrů. Zlodějská dobrodružná akčňárna s drsňáky zabíjejícími pouhým pohledem a nekonečně nabitými zbraněmi, katastrofické sci-fi s notnou příměsí monster horroru a i na nějaké ty romantické linky dojde.
Sommers se ke svému dílu rozkročil opravdu široce. A to jak vizuálně, tak počáteční rozsáhlostí postav a rozmáchlostí příběhu. Výrazných a svým způsobem sympatických (i mezi záporáky) postav zpočátku nabídne hned několik. Je evidentní, že spousta z nich je jen maso do mlýnku, je ale fakt, že se začíná kosit těmi nejvýraznějšími (i co se týče hereckých tváří), což je trochu škoda. Cliff Curtis a Trevor Goddard mohli dostat více prostoru. Ostatně i Una Damon.
„Chobotnice“ je okázalá a neustále šustí pozlátkem. Logika jde v podobných případech stranou a divák by se jí neměl vůbec zabývat. Nejen záporáci, ale i několik klaďasů jsou až nechutně tvrdí, trousí jednu drsnou hlášku za druhou a hází drsné pohledy s kadencí, že herce z toho musel bolet ksicht minimálně dva dny. V první čtvrtině filmu testosteron stříká všemi směry a je přeplněn mucho macho chováním a žvásty. A čím je divák starší, tím komičtější mu to bude připadat.
Přesto se v nabídce najdou zajímavé a pestré charaktery, včetně těch záporných. Byť žádný neopouští prověřené a ustálené normy a formy. Originalitou film opravdu moc neoplývá. Loď je prostě mega a její zábavný program, kterému je věnováno až moc prostoru, přehluší všechno podstatné.
A pak tu máme nezvaného návštěvníka, který zloděje předběhne a loď vybílí (respektive vyrudí) před nimi. Monstrum je fajn, pokud vidíme jen jeho práci a ne jeho samotného. Např. scéna s Asiatkou na záchodcích je parádní, zaujme a překvapí pár krvavých scén (Sommerova verze „Twoface“). Ale jakmile nastoupí na scénu v plné parádě… Nejde jen o stáří filmu a tehdejší technické možnosti digitálních triků. Je toho prostě moc. A je z toho cítit chuť ukázat a nacpat toho před diváka co nejvíc.
Faktem je, že účelem „Chobotnice“ nebylo vyděsit, ale pobavit. V té nejmainstreamovější spotřební béčkové podobě. Tomu bylo podřízeno takřka vše a nedá se říct, že neúspěšně. Sommers si tak střihl finančně relativně úspěšné cvičení pro o rok mladší „Mumii“.
„Chobotnice“ tady prostě je a nějak zvlášť nezapadá oceánským pískem. Vám buď sedne nebo ne. Své jistě bude hrát nostalgie nebo naopak vaše případná premiéra.
