Když jsem si jednoho večera čistě náhodou spojil dva zahraniční horrory, v nichž se objevili čeští herci a herečky a ještě ten večer narazil v jedné knize na krátkou zprávu o českém kameramanovi u zahraničního horroru, až mě samotného překvapilo, kolik jsem schopen si vybavit zahraničních horrorů, v nichž se objevili nějací Češi nebo Češky. A od toho byl už jen krůček k tomu nějak to sepsat dohromady. Informační hodnotu to zřejmě nemá žádnou, ale možná to někoho inspiruje, až bude přemýšlet, na co se večer podívat.
Oním českým, respektive československým, kameramanem je Otto Heller. Ve dvacátých letech 20. století jeden z nejvytíženějších československých kameramanů stál za kamerou mimo jiné při natáčení jednoho z prvních českých/československých horrorů „Příchozí z temnot“ (1921) nebo z těch nejznámějších, při filmových adaptacích her Osvobozeného divadla „Hej rup!“ (1934) a „Svět patří nám“ (1937). V roce 1938 musel z Československa utéct před nastupujícím nacismem, pro nějž nebyl rasově dost čistý. Přes Francii a Holandsko se dostal až do Velké Británie, kde, mimo jiné filmy, v roce 1959 nasnímal na kameru i horror Peeping Tom. Film vyprávějící o sériovém vrahovi, který trýzní a zabíjí ženy a natáčí si to na kameru, v anglických kinech vyvolal neobyčejně hysterickou reakci publika. Filmu bylo vytýkáno množství scén plných násilí, hnusu a krve. A existuje snad lepší reklama pro horror? O pět let později pak natáčel i pro Hammer a to film „The Curse of the Mummy's Tomb“ (1964).
Pražskou rodačku slovenské národnosti Zoru Ullu Keslerovou si možná matně vybavíte jako nepřístupnou skladnici odolávající Sagvanu Tofimu ve filmu Vítr v kapse nebo z jejích vedlejších rolí v mnoha předlistopadových filmech. Hereckou kariéru si však vybudovala hlavně v italské kinematografii a známou se stala, kromě své nijak skrývané nahoty, převážně právě díky italským horrorům a (erotickým) thrillerům: A že jich byla pěkná řádka. Lesbický sexploitation „La Evase – storie di sesso e di violenze“ (1978). Erotický thriller o trojici mladíků terorizujících a prznících osazenstvo jednoho vlaku „La Ragazza del vagone letto“ (1979). Takřka čistě erotické nunsploitation „La Vera storia della monaca di Monza“ (1980). Dnes již takřka kultovní „Antropophagus“ (1980). Pro jistou scénu, v níž figuruje právě Zora, neméně kultovní „Cannibal Ferox“ (1981). Fulciho giallo „Lo Squartatore di New York“ (1982). Psychopatický Quando Alice ruppe lo specchio (1988), patrně jediný film z našeho výčtu, v němž zůstane Zora zcela oblečená. Náckovská duchařina „Il Fantasma di Sodoma“ (1988) nebo další giallo „Fuga Dalla Morte“ (1989).
V roce 1985 si do Československa zajel natočit pokračování amerického vlkodlačího horroru „Howling II“ francouzský režisér Philippe Mora. Kromě českých lokací (pražský orloj) zde po boku herecké horrorové ikony Christophera Leeho můžeme zahlédnout celou plejádu československých herců a hereček. Nejvíce se před kamerou promenují hlavně Jan Kraus s Jiřím Krytinářem, zahlédnout můžeme ale i Jitku Asterovou nebo Valerii Kaplanovou. Kromě nich se na filmu po trikové stránce podílel i Jan Švankmajer. České herecké křoví však není jediným důvodem ke zhlédnutí. „Howling II“ patří k té výjimečné skupině horrorů, které jsou tak slabé a špatné, až tím dokáží zaujmout. A je až s podivem, že v zemi v době, kdy horroru nebylo přáno i z té ideologické stránky, mohlo něco takového vzniknout. Inu, zdá se, že soudruhům ze Západu smrdělo kde co, jen ne valuty.
U vlkodlačí série „Howling“ ještě zůstaneme. „Howling III“ (1987) si Philippe Mora zajel natočit tentokrát do Austrálie. Do jedné z hlavních rolí ruské vlkodlačice Olgy si vybral československou emigrantku, herečku Dagmar Bláhovou (v Československu např. „Hra o jablko“, „Kalamita“ nebo společné divadelní představení s Bolkem Polívkou „Am a Ea“). Ve filmu s ní hraje i její dcera Maia.
Rodák z jihočeské Volyně Jan Rubeš, který se příhodně narodil 6. 6. 1920, byl původně operní zpěvák. Hudební konzervatoř vystudoval v Praze v roce 1945. O tři roky později byl vyslán na Mezinárodní Festival Opery v Ženevě. Na festivalu vyhrál hlavní cenu. Hned poté emigroval do Kanady. Zde přičichl k filmu. V roce 1990 si zahrál krátkou roli kněze v páté části amityvillské série „The Amityville Curse“. Na jeho výstupu je zvláštní to, že se jeho postava těsně před svou smrtí modlí krásně srozumitelnou češtinou. V roce 1994 si zahrál v televizním pokračování Hitchcockova trháku „The Birds II: Land's End“. V roce 2000 si pak, společně s kanadským hercem českého původu jménem Vlasta Vrana a tehdy osmnáctiletou Elishou Cuthbert, zahrál v rodinném duchařském horroru „Believe“.
Karel Roden je mnohými považován za nejlepšího současného českého herce. Já s nimi tento pocit sdílím. Roden je navíc zřejmě jediným současným českým hercem (a řekl bych, že možná jediným vůbec), který opravdu udělal díru (no dobře, tak dírku) do světa a uchytil se v zahraničním, potažmo hollywoodském filmu. Do zahraničního horrorového žánru se zapsal výraznější rolí v akční upířině „Blade II“ (2002), kde si po jeho boku zapíčoval také Marek Vašut a objevil se tu i někdejší tanečník Jan Révai. Dalším Rodenovým horrorovým zářezem byl španělsko-britsko-bulharský horror ze série After Dark Horror Fest „The Abandoned“ z roku 2006 o jednom rodinném setkání ve starém opuštěném domě někde v Rusku. V roce 2009 si Roden střihl kratičký výstup coby ruský psychiatr v „rodinném“ horroru o adoptované milující dcerce Orphan. V britském horolezecko-mafiánském horrorovém thrilleru „Lonely Place to Die“ (2011) o skupince horolezců, kteří uprostřed Skotské vysočiny naleznou zakopanou živou dívku, si zahrál s Melissou George. Zvláštní je, že i když oba ve filmu hrají výraznější role, před kamerou se vůbec nepotkají. Zatím posledním jeho žánrovým zářezem je šílený vědec v nizozemsko-americkém „Frankenstein's Army“ (2013), který ze sovětských a nacistických vojáků vytváří docela roztomilé zrůdičky. Společně s ním si zde zahrála i česká herečka Ivana Hrubá-Lokajová a teprve čtrnáctiletý Zdeněk Bařinka.
Chcete-li vědět, jak dopadne německý pokus o tajemství vřískotu loňského léta točený s českými herci a herečkami v libereckém aquaparku, jděte určitě do „Swimming Pool – Der Tod felert mit“ (2001). Rukou maskovaného vraha zde ve vymazlené scéně zhyne Linda Rybová a za svůj nejhorší herecký výkon je dekapitací ztrestána i Aňa Geislerová (horrorem je už poslouchat to, jak jí nadabovala jiná herečka). Růžky zde začíná vystrkovat vycházející novodobá ikona českého horroru Jan Vlasák v roli detektiva. Českým přicrmndávačům sekundují zahraniční „hvězdy“ James McAvoy (ano, ten, co ho Angelina Jolie v Praze učila střílet za roh) anebo „paní Boratová“ Isla Fisher (ta zřejmě měla dost soudnosti, a tak to zabalila poměrně brzy). Bazén je čistě odpadní záležitost, která však může lecčíms zaujmout.
V roce 2005 se Eli Roth rozhodl, že světu ukáže, jací na Slovensku žijí krvelačná hovada, a tak si do Českého Krumlova a okolí přijel natočit „Hostel“, poetický příběh o tom, jak se banda Amíků dostane do nebezpečí sotva vytáhne paty z „júesej“. Kromě česko-slovenského pokleslého popového hudebního doprovodu (i když ta Tublatanka potěšila) se filmem mihne několik známých tváří. Jednoho z hlavních záporáků si doslova vychutnal již zmiňovaný Jan Vlasák. K těm známějším (právem) pak patří Miroslav Táborský a (neprávem) penzionovaná pornoherečka Paula Wild, která v současnosti shání vatu na nutnou opravu umělého poprsí, takže jí možná zase někde uvidíme. Hodně prostoru dostane i Jana Kaderábková. Za zmínku pak určitě stojí boss dětského romského/cikánského gangu Patrik Žigo, který si zahrál i ve dvojce „Hostel II“ (2007). Ta se natáčela také u nás a zahrálo si v něm pár českých tváří, ale jména vám zřejmě asi nic neřeknou: Zuzana Geislerová, Monika Maláčová (ta paní, co si ráda hraje s kosou a nejradši má koupel v krvi), Jan Nemejovský nebo Petr Vančura. Smetanu v tomhle ohledu slízli spíše naši bratia a sestry ze Slovenska v čele s ministerským dobrým holubem Milanem Kňažkem.
V prvních dvou dílech „Hostelu“ dostala prostor také banskobystrická rodačka (*1979) Barbara Nedeljáková. Technicky je to sice Slovenka, ale my dříve narození prostě máme problém to nějak rozlišovat a pořád uvažujeme v bratrských dimenzích. Takže nějaký problém? Barbara se po studiu herectví v Praze živila chvíli jako loutková a divadelní herečka. Divadelní prkna jí však začala být malá a tak začala šilhat po filmovém plátně, a rovnou přes hranice. Její současná filmografie totiž obsahuje jen zahraniční snímky. Kvůli nim se Barbara přesunula do Los Angeles a zdá se, že to byl krok dobrý. Neboť se zdá, že kráčí v Rodenových stopách. Z žánrově spřízněných filmů, kromě „Hostelů“ zmiňme adaptaci kultovní počítačové hry „Doom“ (2005), lékařské horrorové drama „Ashes“ (2010), osmý zářez do kukuřičného klasu Children of the Corn: Genesis (2011), lesní vyvražďovačku „The Hike“ (2011), komediálně laděný céčkový testosteron „Strippers vs. Werewolves“ (2012) nebo letošní „L.A. Slasher“ (2014).
Zdá se, že rok 2005 byl úrodný. Do Česka přijeli natáčet i tvůrci sci-fi monster horroru na pomezí béčka a céčka „Pterodactyl“ (2005). Kde jinde přeci najít lokace pro zaplivanou tureckou vesnici s budovou s honosným názvem Obecní úřad, než na našem venkově? A když už byli tady, angažovali i pár herců. Nejvíce prostoru dostal Petr Jákl mladší. Ten šel v otcových stopách a u filmu (i toho hollywoodského) se prosadil hlavně jako kaskadér a dablér, objevuje se i v klasických hereckých rolích a má za sebou i nějakou tu režii. Kromě „Pterodactyla“ se objevil například i v „Alien vs Predator“ (2004). V „Pterodactylovi“ Jáklovi sekunduje ještě Miki Křen.
„Pterodactyly“ loví i David Nykl, pražský rodák, který ve dvou letech s rodiči emigroval do Kanady. Tam přičichl k herectví. Objevil se v několika seriálech i českých porevolučních filmech. Nás bude zajímat, že kromě nahánění ptakoještěrů se objevil (společně s mnoha jinými českými herci a herečkami) v česko-kanadském postapokalyptickém erotickém horrorovém dramatu „Chained Heat 3: Hell Mountain“ (1998), horrorovém seriálu „Masters of Horror“ (2005), kanadském horroru „The Seamstress“ (2009) nebo americkém televizním „Chupacabra vs. The Alamo“ (2013) s nádherným českým názvem „Texaské vraždící zrůdičky“.
A zaujal-li vás tenhle kratičký výběr, můžete si zaškrtnout i koprodukční finsko-český historický atmosférický náklep Sauna (2008), kde se to nějakým tím českým ksichtem před i za kamerou také dost hemží. Např. Petřvaldským rodákem Ivo Kubečkou. Jak vidno, Čechoslováci jsou prostě všude. Rozlézají se jako mor.
