Jsme uprostřed šestnáctého století a hony na čarodějnice jsou v naší zemi ještě v nedohlednu. Alespoň ty, při kterých umírali nevinní lidé pro hloupou a nesmyslnou pověru. My zatím zůstaneme u těch, kteří si svůj strašlivý konec tak trochu zasloužili. Nebyli to ďáblovi přisluhovači, nýbrž jednali na vlastní pěst. Své čáry neprovozovali pomocí černé magie, ale pomocí kouzel, která se leckdy zdají opravdu podivná. Zajímavé je to, že jim to mnohdy vycházelo.
Z dnešního pohledu se zdá naprostým nesmyslem, aby někdo otrávil bližního svou vlastní menstruační krví, jak jsme se dozvěděli v minulém díle, nebo naopak, aby došlo u někoho jiného k probuzení lásky pomocí chlupů z mrtvého psa. Že by tam byla ještě jiná ingredience, kterou obvinění ani na mučidlech nevyzradili?
V městském soudě v Nymburce byla vyslýchána roku 1566 jistá Manda, která toužila po lásce určitého muže. Byl k ní nevšímavý, a proto se rozhodla, že si pomůže podpůrnými prostředky. Požádala o pomoc dvě zkušenější ženy. Jednou z nich byla „tlustá Anka“, která se po smrti svého muže živila zlodějinou. Nemusela by, kdyby sama svého muže neotrávila. Nelíbilo se jí, že ji bije kvůli tomu, že s „jinými líhá“. Zřejmě byl manžel málo tolerantní. Druhou odbornou poradkyní se stala Káča z Budiměřic, označovaná jako „běhlá žena“. Tudíž obě jistě odbornice na slovo vzaté.
Manda šla tedy na věc. Vzala si s sebou od Anky „přistrojený prach“ a nasypala to svému vyvolenému, pacholku Kotovi, do piva. A zabralo to. Jak krásně poeticky říkali naši předkové: „Byl na ni laskav.“ Jenže Manda si to nějak rozmyslela a začala koukat po jiném. Tady jí recept poradila pro změnu Káča. Úspěch se dostavil i tentokrát.
Manda podle všeho nebyla dívka lakotná (a to nejen ve vztahu k mužům), a tak prozradila svůj tajný recept jiné, méně úspěšné dívce, Elišce Achilesové. Ta se nechtěla smířit s tím, že její milý na ni byl „jen způli laskav“. Nabízím návod, podle kterého Manda dokázala přičarovat lásku. Eliška si měla obstarat mrtvého psa, z něho vzít chlupy, kosti a hlavu. Z kostí nastrouhat prach do piva. Pivo pak třikrát skrz tu psí hlavu prolít. Takto upravené pivo dát vypít milému a nebude se stačit divit.
Jenže Eliška zřejmě uvedené propriety nesehnala. Manda jí tedy přislíbila vše přinést. Svůj slib však z neznámého důvodu nesplnila, a tak jediným, kdo se na konci opravdu nestačil divit, byla právě Manda. To, když seděla v hrobě, kde na ni pomalu přihrnovali hlínu.
Aby nevznikl mylný dojem, že kouzelnictvím se v šestnáctém století zabývaly pouze ženy, nabízím jeden případ, který se stal pro změnu v Rokycanech. Muži ale většinou netoužili získat přízeň nějaké ženy. Byli mnohem praktičtější. Potřebovali zvýšit dojivost nebo rovnou početní stav svého dobytka. Anebo alespoň snížit ten sousedův.
Metoda, jakou nám historie zachovala, byla opravdu zvrácená. Jistý Kulhavý se odebral se svým otčímem k šibenici, kde nějakému popravenému vyřízli pohlavní orgány. Pak je zakopali za domem. Po čase tento kus z „viselce“ exhumovali a usušili na kamnech. Vše roztloukli na prášek a vhodili do vody, kterou Kulhavý myl koně. Tu vodu pak lili po křižovatkách silnic. Kdo přes křižovatku přešel, ať to byl kůň nebo člověk, začal chřadnout, až nakonec zemřel.
Pak si zřejmě Kulhavý řekl, že by ani nějaká ta láska nebyla k zahození a opět šel pro radu k otčímovi. Musím uznat, že to byla asi povedená rodinka. Otčím měl totiž další originální radu. Poradil mu, aby vzal jablko a zapotil ho v podpaží. Pak ho má dát sníst vyvolené dívce, která mu „skutku dovolí.“ Kulhavý u soudu přiznal, že i tohle kouzlo zabralo, neboť „takové jablko děvečce Tománkově dal a že s ní třikráte činiti mohl.“
Další Kulhavého skutky a jeho konec už nás pomalu přibližují k těm skutečným čarodějnickým procesům. Při dalších kouzlech totiž začal používat svaté hostie, a nakonec se odřekl Boha. To, když potřeboval ke svým krádežím, aby se stal neviditelným. Obstaral si nějaké zvláštní koření a odříkal formuli: „Pomoz čerte, ďáble! Odříkám se Pána Boha. Ať nás nevidí.“ Formule jistě zajímavá, ale podle všeho neúčinná. Protože jestli ho viděl Bůh, to nevím, ale lidé ano. Byl za své skutky vpleten do kola, byly mu zlámány nohy a živý hozen na hranici.
Tolik tedy malá sonda do dob, kdy se ke katovi dostávali opravdoví zločinci. Příště se už vydáme za těmi, kteří si svůj konec většinou nezasloužili.
