Marie Schuhová, Dorota Groerová a Dorota Davidová byly předvolány k výslechu. Po jejích výpovědích k nim přibyla další žena, mlynářka Marina Züllichová. To už bylo lepší sousto než jen nějaká chudá ženská. Ženy vypovídaly bez použití tortury. Jenže to asi Bobligovi nestačilo. Jeho zvrácená mysl si od toho slibovala mnohem více. Úlisně se tedy vetřel k hraběnce a přesvědčil ji, že použití tortury bude nutné. On, jakožto zkušený inkvizitor, je přesvědčený, že ty ženské ještě něco tají. Třeba z nich na mučidlech dostane i to, jestli některá z nich neví, proč roku 1652 náhle zemřel hraběnčin bratr Přemek ze Žerotína. Podle všeho byla hraběnka celkem snadno ovlivnitelná, a tak na mučení žen nakonec přikývla. Muselo jí ale být jasné, že tak stará záležitost už se asi nevysvětlí. Apelační soud trochu váhal, ale nakonec i on souhlasil.
Byl květen roku 1679, když se konečně mohlo přistoupit k mučení. Vše muselo jít podle přesně daného scénáře. Nejprve tedy šaty dolů a jdeme hledat, kdepak si vás to ďábel ocejchoval. Už taková potupa musela na vyslýchané působit strašlivě. Po této proceduře navlékli ženy do tmavých mučírenských košilí. Proč Boblig tolik trval na tom, aby se použilo právo útrpné? Z jednoduchého důvodu. Čím více jmen u soudu zazní, tím větší šanci bude mít, že procesy pomalu přesídlí do Šumperku. Tam jsou přeci jen lidé zámožnější. Ale to bude ještě nějakou dobu trvat.
Zatím máme čtyři obviněné. Na hranici, která vzplála sedmého srpna roku 1679, se však dostanou živé pouze tři. Dorota Davidová umírá ve vězení. O její smrti existují dvě verze. Podle té první zemře Davidová na následky hrozného mučení. Podle druhé obviní při výslechu samotného Bobliga a druhý den ji najdou se zlámaným vazem. Co se stalo doopravdy už se asi nikdy nedozvíme. Davidová byla po své smrti zahrabána do země. V červenci, kdy na hranici přivlekli zbylé tři ženy, byla exhumována a přihozena na oheň.
První skupina by byla tedy odbavena a je potřeba připravit další. Ti už by snad měli Bobliga přiblížit trochu více k Šumperku. Boblig tedy nelení a žádá pražský apelační soud o povolení k zahájení procesu se Zuzanou Stubenvohlovou z Losin, která byla manželkou sklepmistra, s Marií Peterkovou, správcovou z Johrsdorfu a dvěma starými ženami – Anežce Koppové z Losin a Anně Fábelové z Klepáčova.
Nakonec se do spárů inkvizice dostal i sklepmistr Jan Stubenvohl. Věznění a mučení muselo být opravdu kruté a nelidské, protože právě Stubenvohl se pokusil ve vězení o sebevraždu. Nemohl snést krutosti, které na něm byly páchány. Bobliga jeho pokus o předčasný odchod ze světa velice pobouřil. V této vlně byla zatčena i manželka barvíře Kašpara Sattlera, nejbohatšího měšťana v Šumperku. Tak se to konečně Bobligovi podařilo.
Největšího úspěchu dosáhl při výslechu Zuzany Stubenvohlové. Udala jedenačtyřicet lidí. Za odměnu jí byla udělena zvláštní milost. Před upálením byla sťata. Všichni obvinění vypovídali naprostou klasiku. Scházení se na Petrových kamenech, zneuctění hostie, urážení Boha atd. Krom toho dostali otázky, které se týkaly jedné rodinné záležitosti hraběnky z Galle. Před časem bylo ukradeno srdce její zemřelé švagrové Juliány ze Žerotína. Hraběnka se domnívala, že bylo použito k čarodějnickým praktikám. Hlavním podezřelým se stal zámecký úředník Jan Bedřich Kopp, který se momentálně nacházel v Kladsku. Poté, co si ho hraběnka vyžádala, byl dopraven do Velkých Losin. Z vězení se mu podařilo uprchnout. (K tomuto muži se v některém z dalších dílů ještě vrátíme.) Více se záhada se zmizelým srdcem nevyšetřovala.
