Jsou Velikonoce roku 1678 a stará žebračka Marie Schuhová se vydává na cestu z Vernířovic do Sobotína. Míří tam do kostela, protože v její obci v té době ještě žádný nebyl. Kdyby věděla, na jakou cestu se vydává, asi by si ten dvouhodinový výšlap rozmyslela. Jenže, kromě zpovědi, kterou tu hodlala vykonat, měla ještě i jiné důležité poslání. Potřebovala získat svatou hostii.
Po zpovědi a svatém přijímání dělá tedy svou osudovou chybu. Vyndává hostii z úst a schovává ji v modlitební knížce (podle jiných pramenů ji ukládá do šátku). To, co následuje, vypadá jako štafetový závod. Zděšený kostelník Bittner, který její počínání viděl, běží za farářem Matyášem Eusebiem Schmidtem. Farář Schmidt rovněž nelení a spěchá předat zprávu dál, losinskému zámeckému hejtmanovi Adamu Vinarskému z Kříšova. Vinarský, coby finishman, běží do cíle, kterým je zámek Velké Losiny. Tam předává depeši hraběnce z Galle.
Hraběnka v jediném okamžiku rozhodne o osudu několika desítek lidí. Pověří Vinarského, aby zahájil přípravy k čarodějnickému procesu proti Schuhové. Dalším jeho úkolem bylo nalezení zkušeného právníka a inkvizitora. Vinarský nemusel chodit daleko. Vzpomněl si na rodáka z nedalekého Cukmantlu (Zlatých Hor), který se všude chlubil svou čtyřicetiletou praxí v odhalování a odpravování čarodějnic.
Aby Vinarský neudělal nějakou chybu, vydal se raději osobně do Slezska, aby se o Bobligově způsobilosti přesvědčil. Přeci jen je to funkce velice zodpovědná. Zřejmě se mu Boblig zamlouval, a tak po návratu domů začal vyjednávat podmínky. Také Boblig byl spokojený. Tento nedostudovaný právník si založil v Olomouci praxi, ale nějak se mu nedařilo podle jeho představ. Konečně si tedy trochu polepší. Když poznal, že o jeho služby na losinském panství skutečně stojí, začal si klást nehorázné podmínky. Za přestěhování do Olomouce žádal úhradu sedmi tolarů (tolik stála přibližně kráva). Denní plat si určil tři zlaté rýnské a ubytování pro sluhu i sebe zdarma. K tomu ještě zvláštní příplatky za stravné a cestovné.
Když si Vinarský přečetl podmínky, podlomila se mu kolena. Tohle přeci nemůže vrchnosti předložit. Tak začal smlouvat. Nakonec stáhl výdaje na polovinu. I hraběnka usoudila, že tato vydání losinské panství už unese a se vším souhlasila. A tak se v září roku 1678 šestašedesátiletý Jindřich František Boblig z Edelstadtu stává, se souhlasem pražského apelačního soudu, předsedou zvláštního inkvizičního tribunálu se specializací na pronásledování čarodějnic. Konečně funkce, která má zvuk. Za členy soudu bylo jmenováno pět panských žerotínských úředníků – rentmistr Kristián Meyer, purkrabí František Václav Vraný, správce panských hamrů Jan Richter, polesný Kryštof Zeidler. Pětici doplnil zámecký hejtman Vinarský.
Do služeb losinské vrchnosti vstupuje i kat Jakub Hay, zvaný Jokl, který s sebou přivedl celou rodinu. Rodina Jakuba Haye byla důkazem toho, že se geny nezapřou. On sám byl osobou, která postrádala veškerý cit a stejně na tom byl i jeho bratr Bartoloměj a syn Hanuš. Ten měl dědictví necitelnosti hned ze dvou stran. I katovka byla vyhlášená svou krutostí a lstivostí.
Kat Jokl měl zatím za úkol si své nástroje jen připravit. Hraběnka z Galle prozatím nesouhlasila s použitím tortury na starou žebračku. Ono to ani nebylo nutné. Stačilo Schuhovou do mučírny jen přivést a už věděli vše. Tu svatou hostii nechtěla pro sebe, ale měla ji přinést pro porodní bábu Dorotu Groerovou. A inkvizitorské chobotnici začínají narůstat chapadla. Jde se pro Groerovou. Ale ta je v tom také skoro nevinně. Radu, jak zvýšit s posvěcenou hostií dojivost krav, dostala přeci od Doroty Davidové. To se nám to hezky rozbíhá, pane předsedo Bobligu.
