Brahms: Chlapec 2
Brahms: The Boy II
USA, 2020, 87 min
Režie: William Brent Bell
Scénář: Stacey Menear
Hrají:
Katie Holmes (Liz)
Christopher Convery (Jude)
Owain Yeoman (Sean)
Ralph Ineson (Joseph)
Zatímco se manžel a otec Sean zdržel v práci, Liz se synem Judem v noci v jejich domě vyruší zloděje. Liz je napadena a zraněna, zloději uprchli. Jude se z nočního útoku nemůže vzpamatovat a už půl roku nemluví. Komunikuje pouze prostřednictvím psaných vzkazů. Ani Liz není ještě zcela v pořádku, trápí ji noční můry a manželské pouto se Seanem se pomalu vysmekává z pevného háčku. Sean proto navrhne, aby se přestěhovali pryč z města, někam na venkov. Pronajmou si dům na samotě, nedaleko velkého opuštěného domu z prvního dílu. Jude během obhlídky nového bydliště zaslechne podivný hlas, zvoucí ho, aby si šel hrát a v lese najde zahrabanou pannu chlapce v životní velikosti. Rozhodne si ji nechat a pojmenuje ji Brahms. Manželé ke své radosti brzy zjistí, že Jude na Brahmse mluví. Mluví však je na něj, s nimi dál komunikuje jen skrze vzkazy. Liz ovšem začne mít brzy z Brahmse divný pocit, jako by se pohyboval a byl živý. Doprovází to i její četné noční můry. Sama si však není jistá, zda to není jen díky traumatu z napadení, což naznačuje Sean.
Hned ze začátku je třeba říct, že ač se „Brahms: Chlapec 2“ snaží, dokonce překračuje jistou hranici, před níž se držel jeho předchůdce, je pouze jen klasickým pokračováním. V podstatě zopakováním původního nápadu a jakýmsi pokusem trochu více jej rozvést. Jenže když na někoho bafnete dvakrát stejným způsobem, podruhé už to prostě nebude tak působivé. Obzvláště, když se film vrátí „na místo činu“. A když se původní, zajímavý a plně funkční, nápad rozhodnete nějak rozvinout, aby to jako nebylo úplně druhé louhování stejného čajového pytlíku, může se stát, že toho spíše více pokazíte. To je, svým způsobem, naneštěstí, právě případ tohoto pokračování.
Filmu vlastně není co vytknout například k obsazení. Bylo fajn vidět po letech zase Katie Holmes v hororu (vlastně, bylo fajn ji zase po letech vidět vůbec v nějakém filmu). Christopher Convery evidentně pochopil požadavky a polohu Judovy role a i sekundující Owain Yeoman a Ralph Ineson jsou příjemným a sympatickým doplňkem. Obzvláště Ineson dokázal zajímavě podchytit podivínství své role.
Film, stejně jako předchozí snímek, dobře (byť mnohem méně) pracuje s prostředím. Bezesporu pozitivním jevem je střízlivá stopáž.
Ovšem, tam, kde předchozí „The Boy (2016)“ hezky a postupně hlouběji a hlouběji pronikal do příjemné a svým způsobem neotřelé atmosféry, „Brahms: Chlapec 2“ to, ve snaze nahustit a od jedničky odlišit (čti odůvodnit svou existenci), ke konci už patlá prakticky odkudkoliv a jakkoliv, přičemž nabírá obzvláště z nádob tuctovosti, předvídatelnosti, kýče a neoriginality. Zpětně pak vlastně ničí a snižuje působivost předchozího příběhu, protože mu bere energii a poutavost.
„Brahms: The Boy II“ se dá „odpustit“ překročení oné zmíněné hranice, tento důležitý krok však nakonec tvůrce zavedl do zatuchlé bažiny tuctovosti, předvídatelnosti, kýčovitosti a žánrové jistoty. A film v ní naprosto utopí. I přesto se dá snaha tvůrců vytvořit alespoň průměrný subžánrový kousek, s milou a na pohled působivou panenkou, ocenit a zcela nezatratit. Vynaložená snaha autorů nevyšla úplně vniveč, v pelotonu však zůstala ve středových pozicích s nemožností výrazněji na sebe upozornit a dostat ze sebe poslední záchvěv energie. Protože mu to nedovolí sázka na „solidní jistotu“.
