Assault! Jack the Ripper
Bôkô Kirisaki Jakku
Japonsko, 1976, 72 minut
Režie: Yasuharu Hasebe
Scénář: Yasuharu Hasebe
Hrají:
Tamaki Katsura (Yuki)
Yutaka Hayashi (Ken)
Yôko Azusa (sestrička)
Tichý cukrář a divoká servírka pracující ve stejném podniku zastaví cestou z práce momentálně zaostalé stopařce. Nešťastnou náhodou stopařku zabijí a její tělo ukryjí na starém vrakovišti. Její smrt v nich však vyvolá silné sexuální vzrušení. Tím začne jejich zvláštní, intenzivní a krvavý vztah, v němž má navrch servírka, která cukráře ovládá a popichuje ho k dalším násilným činům, aby v nich vzbudil chtíč. Cukrář si však začíná uvědomovat svou povahu a postupně se z pod vlivu servírky dostává a začíná konat sám na vlastní pěst.
Japonský mrazivě erotický hororový thriller vycházející z nejlepší tradice tzv. pinku violet v názvu sice odkazuje na Jacka Rozparovače, mnohem více však vychází z jiných skutečných událostí. Na mysl se vkrádají samozřejmě proslavení Bonnie a Clyde, mnohem více však film pošilhává po vraždícím páru Martha Beck a Raymond Fernandez, který v letech 1947-1949 v USA zamordoval kolem dvaceti žen. Filmový pár s nimi spojuje hned několik věcí – Beck byla dominantní, plánovala a aranžovala vraždy, navíc byla závislá na sexu, Fernandez se pak nacházel pod silným vlivem své přítelkyně. Stejně jako servírka a cukrář ve filmu. Finále „Bôkô Kirisaki Jakku“ odehrávající se v uzavřené místnosti, pak přivádí na mysl film K. Wakamatsua „Okasareta hakui“ („Violated Angels“) z roku 1967 a masovou vraždu Richarda Specka, které se dopustil v roce 1966 na osmi zdravotních sestřičkách. K Jacku Rozparovači film odkazuje, kromě toho, že se v něm vraždí ostrým nástrojem, přesněji řečeno nožem na dorty, hlavně svým neskrývaným mysoginismem.
Yasuharu Hasebe se ve svém filmu věnuje mezím, poutům, síle vášně, touhy a chtíče. Kam až lze v jejich záchvatu dojít, čeho všeho je člověk schopen pro jejich povzbuzení? Kam dojde vztah dvou lidí, z nichž ona má ráda sex a je naprosto amorální s vůdčími sklony, ale on se vzruší jen když někoho zabije, protože jinak jim to prostě neklape? Může to fungovat dlouhodobě? Vydrží jeden v područí toho druhého? Co když ne a uvědomí si to?
Syrový a hloubavý snímek kombinuje psychologické scény s erotikou a notnou dávkou řezničiny. Všechno tohle, okořeněné komediálně laděnými okamžiky, Hasebe ukočíroval zdatně k takřka dokonalému nemainstreavému zážitku. Okouzluje japonskou sedmdesátkovou atmosférou, stejně ulítlým jako výborným hudebním doprovodem, skvěle napsanými a trefně odehranými hlavními postavami nebo (pokud vás zrovna tohle bere) Japonkami všeho druhu.
V neposlední řadě film (nejen v kontextu doby svého vzniku) zaujme právě výraznou a vůdčí hlavní hrdinkou, neboť v japonském erotickém filmu (včetně pinku violet a pinku eiga) jsou ženy dost často představovány pouze jako „maso“ sloužící a podřizované nejdivočejším mužským fantaziím. Zde tomu tak vůbec není. Servírka je v „Bôkô Kirisaki Jakku“ výrazná ženská postava, od níž se odvíjí značná část děje. Ovládá ho, stejně jako svého milence.
Nečekaný úspěch „Bôkô Kirisaki Jakku“ Hasebeho přiměl se k tématu a formě vrátit a vytvořit tzv. Trilogii znásilnění. V roce 1977 natočil další příběh o vražedném páru (tentokrát dvou mužů, čím film získává silný homosexuální nádech) „Reipu 25-ji: Bôkan“ („Rape! 13th Hour“) a o další rok později „Osou“ („Attacked“, 1978) o policistce znásilněné tajemným řidičem náklaďáku.
„Bôkô Kirisaki Jakku“ je výborně natočený film, který vás zaujme, aniž byste museli mít jakékoliv skryté, potlačované či skrývané a zamlčované úchylky. Jde o vybroušený příběh, nahlížející hluboko do tajných a temných zákoutí lidské mysli, lidského chování a mezilidských vztahů.
