Bloodrayne

60%
"BloodRayne" dokázal, že někdy stačí opravdu minimalistický příběh a že klišé mohou fungovat, pokud je zasypete silnou dávkou akce a zakryjete ultrapřitažlivou hrdinkou.

Bloodrayne

Vydaly Majesco Games v roce 2002

 

Vyjádření v úvodu ale nemá naznačovat, že projekt "Bloodrayne" nestojí ani za to, abyste si o něj opřeli kolo. Rozhodně ho však nelze doporučit všem. Autoři věděli dokonale, kdo je jejich cílovým publikem, a svůj herní pokrm naservírovali okořeněný podle příslušné chuti. Kvalitativně odpovídá dobrým béčkovým filmům a člověk si v nejednom okamžiku vzpomene na snímky "Blade" či "Underworld".

 

Neodolatelný úsměv (a další přednosti) budoucí agentky organizace Brimstone v úvodní scéně.

 

Postava slečny Rayne byla evidentně zamýšlena jako hlavní návnada. Ve vývojářském týmu Terminal Reality se vykašlali na dobově realistické vzezření (děj začíná ve třicátých letech minulého století) a předvedli superženu v kostýmu, za jaký by se nemusela stydět ani tanečnice v striptýzovém baru. Ukázalo se, že vsadili na správnou kartu. Po této hře následovalo pokračování a dokonce se na její popularitě snažil přiživit známý antitalent v režisérském křesle Uwe Boll.

 

Hrdinka je prototypem sexy (polo)upírky, která se rozhodne bojovat za tu "správnou" stranu (hádáte správně, že tady půjde o "perlu" scénáristického umění...). Dostane tak šanci pravidelně ukojit svou nenasytnou krvežíznivost ve jménu dobra, a to rovnou na několika frontách, neboť ve třech misích zmastí jak hordy zombíků, tak nacistické pohlaváry. To vše s nedbalou elegancí a v hodně uvolněném duchu.

 

Ryane spolu s Mynce, jejíž osud je několinásobně zajímavější, než ten hlavní hrdinky.

 

Jako dokonalý zabiják umí ovládat několik typů střelných zbraní, i když nejvíc sexy jsou dlouhé stříbrné čepele, které nosí připevněné k přeloktí. Agentka BloodRayne je také může zkombinovat s svými nekonvenčními schopnostmi (např. zintenzivněné smyslové vnímání, obrovská rychlost, možnost zpomalit čas), aby dosáhla maximálního výkonu. Různé útoky vznikají kombinací několika málo kláves a poté, co vychytáte jejich sekvence, si můžete plně začít užívat bitvy s nepřáteli, jejichž zástupy nikdy nekončí.

 

Považuji za nutné na tomto místě varovat, že ovládání přes klávesnici rozhodně není ideální a i když si pohrajete s nastavením, hlavní postava občas "neposlechne", na což přijdete už během úvodních minut v tutorialu. Podle ohlasu hráčů má i použití gamepadu svoje mouchy, takže je těžké zvolit správné řešení. Navíc se budete muset smířit s tím, jakou paseku dělá kamera, kterou nelze ukotvit a která sklouzává do nepředvídatelných směrů, takže totálně rozhazuje orientaci.

 

Krev se dá očividně sát i z nemrtvých...

 

"BloodRayne" má příjemně pojaté animované meziscény. Velká invence byla vložena do vizuálního pojetí jednotlivých útoků. Přímo z nich sálá, jak si hrdinka užívá sekání hlav a končetin. Kolotoč masakrů nikdy nekončí a citlivé povahy by se měly této hře obloukem vyhnout. Co se naopak nepovedlo, je pohyb postav, někdy tvrdě nepřirozený. Ani u designu prostředí nevychytali autoři všechny mouchy. Každý sice ocení snahu o interaktivitu a na svou dobu kvalitní standard s dostatkem detailů, bohužel design levelů se někdy opakuje, případně příliš komplikuje, takže v určitých místech není problém se ztratit.

 

Trocha úklidu na nacistické základně.

 

Zábava, čistá zábava a akce - to je mantra, kolem které se celá hra točí. Tento cíl byl ovšem naplněn bezezbytku. "BloodRayne" si na nic nehraje a docela otevřeně říká, co od něj čekat. Někdy jsou takové tituly k nezaplacení.

 

 

 

Minimální systémové požadavky:

Windows XP/Vista

Procesor 1 GHz

Paměť 256 MB RAM

3D grafická karta kompatibilní s DirectX 7

 

Hororové hry (slasher, upíři, gore)


Přidat komentář