Bleach 2: Goodbye Parakeet, Goodnite My Sista
Vydalo nakladatelství Crew, 2012, 189 Kč
Scénář: Tite Kubo
Kresba: Tite Kubo
Ičigo Kurosaki se stal sběračem duší. Jako kdyby nestačilo, že má celkem šílenou rodinu, určité psychické problémy, které souvisí s přemírou agresivity, otce, který se s ním rve na úrovni nejdrsnějších kung fu snímků, a faktu, že byl schopen vidět mrtvé. Teď ještě musí sbírat duše těch, kteří umřeli, ale nějak se jim nechce do nebe nebo Soul Society, jak se v komiksu používá. Ne, že by o tu schopnost být sběračem duší úplně stál, ale Rukia Kučiki, původně sama sběračka, mu jedním špatným úsudkem své schopnosti předala. Sama pak přebývá v umělém těle, které je pro ni dočasnou schránkou, než zase bude schopna stát se sama sběračkou.
Kniha „Bleach 2: Goodbye Parakeet, Goodnite My Sista“ nám představuje dva příběhy, které jsou rozděleny do celkem devíti kapitol. V prvním případě se jedná o dokončení příběhu s papouškem, který se začal v předchozí knize Bleach 1: The Death and the Strawberry, v její poslední kapitole. V papouškovi se také může skrývat duše, ale to není to nejhorší, co na Ičiga čeká. Má se totiž utkat s tím zatím nejhorším Hollowem ve své doposud poměrně krátké sběračské kariéře. Že Hollowové nejsou sranda, o tom se přesvědčí i sama Rukia, která si myslí, že i se svými mizernými schopnostmi, které jí zůstaly, a že jich je skutečně málo, dokáže tak silného Hollowa porazit.
Tite Kubo v tomto příběhu ukazuje, jak je jeho kresba silná. I když se vyžívá v emotivních panelech, kde jsou postavičky zkresleny, stejně tak dokáže nakreslit i neskutečně silný panel, který vám doslova vyrazí dech. To přichází ve chvíli, kdy se ten neskutečně silný Hollow má dostat na druhou stranu a my zjišťujeme, že na druhé straně není jen Soul Society, ale také peklo. Tite Kubo skvěle spojuje japonskou mytologii se západními vlivy a vytváří něco neskutečně originálního, co vás buď dostane a nepustí, anebo zůstanete nedotčeni. Tite Kubo je mnohem lepší vypravěč, než jak se na první pohled tváří a jsem si jistý, že vás dokáže svými příběhy zaujmout.
Tím druhým příběhem, který je součástí druhé knihy, je příběh, který se věnuje sběračům a tomu, jaké nástroje využívají. Existuje dokonce obchod, kde je možné si koupit speciální vybavení, třeba i pilulku, která obsahuje duši, jež bude ovládat sběračovo tělo, zatímco on bude plnit své povinnosti a bude se snažit ze světa sprovodit další Hollow. Tyhle pilulky jsou dobrá věc, ale nechce to sáhnout po takové, která obsahuje vylepšenou duši. Tyhle věcičky jsou totiž kazové, což nám přinese poměrně zábavné momenty. Druhý příběh je tak spíše komičtější, i když i jeho finální vyznění je přece jen silnější, než byste si zpočátku mysleli. Tite Kubo má v tomhle dar a žádným svým příběhem úplně nezklame. Těším se, až se dostanu ke třetí knize, protože myslím, že mě může jen překvapit. Nadšený z ní budu ale určitě jako z prvních dvou.
Abych nezůstal nic dlužen, tak ještě bych se chtěl vyjádřit ke dvěma postavám, které začínají být pro příběh poměrně důležité. Tou první postavou je Jasutora Sado, zvaný Chad, s nímž jsme se seznámili až v poslední kapitole první knihy. Chad je mladík, který má kostru nejspíš z adamantia, protože to, co snese, a to, co unese, to je opravdu neuvěřitelné. Pak je zde Orihime Inoue, která má v příběhu své pevné místo. Holčina je zamilovaná do Ičiga a Tite Kubo na ní ukazuje, jak jsou Japonci ujetí na mladé holky. Záběry na její prsa - v oblečení samozřejmě - jsou naprosto normální, stejně jako vtipy mířené tímto směrem. Nutno říct, že nejsou ani tak sexistické, jako opravdu vtipné. Navíc když je pronáší její nejlepší kamarádka. „Bleach“ je prostě série, která se vás snaží bavit, ale útočí na všechny vaše emoce. Nechte se jí pohltit, protože to rozhodně stojí za to.
Hodnocení: 90 %
