Bažináč
Vydalo nakladatelství BB/art a Crew, 2003, 390 Kč
Scénář: Alan Moore
Kresba: Stephen Bissette a John Totleben
Alan Moore je jedním z nejgeniálnějších scénáristů, kteří kdy přispívali do komiksu. Osobně jej považuji za svůj velký vzor, i když se s ním nechci ani omylem srovnávat. Kromě toho, že jsem vytvořil minimum komiksů, každé jeho dílo, a v podstatě nezáleží na věku, v kterém jej psal, je dospělé, promyšlené a ve své podstatě velké. A přesně takový je i „Bažináč“, komiks, který po jedenácti letech existence začal ve druhé sérii pomalu skomírat. A tak se studio Vertigo (odnož DC Comics) rozhodlo, že zkusí mladého, nadějného Alana Moora. A nemohlo vybrat lépe. Alan Moore dokázal z nevýrazného „Bažináče“ udělat jeden z nejlepších hororových komiksů všech dob.
Co mu k tomu stačilo? Alan Moore je génius v dekonstrukci žánru, postav a principů, které jsou v komiksu používány. Dokázal to se „Supermanem“, ale především pak ve svých mistrovských dílech „Strážci“ nebo „Z pekla“. První je ukázkou toho, jaké to může být, když superhrdinové nejsou jen postavičky s cejchem dobra. Ve druhém zmiňovaném pak ukázal, že komiks není jen médium pro jednoduché příběhy, ale je možné pomocí obrázků a bublin vytvořit dílo, které je na úrovni románů, ať už v kvalitě, rozsahu nebo komplexnosti příběhu.
Dekonstrukce a následná rekonstrukce postavy se Alanovi podařila i s „Bažináčem“. Vzal starou známou postavu a dokonale ji přeměnil. A první kniha, která u nás vyšla, naštěstí ne poslední, nám ukazuje novou, zajímavou postavu, která je něčím naprosto odlišným, i když dokonale zapadá do světa „Bažináče“ a také do DC Universe, tedy světa všech superhrdinů a postav DC Comics. „Bažináč“ byl postavou člověka uvězněnou v těle rostliny, ale v Alanově vyznění se musela rostlina smířit s tím, že je jen rostlinou, která má akorát nějaké ty lidské vzpomínky. A právě tohle je středem celé první knihy, která u nás byla vydána společností BB/art ve spolupráci s Crew již v roce 2003.
Příběh knihy je rozdělen do osmi sešitů, kdy první čtyři tvoří základní příběh toho, jak Alec Holland, respektive Bažináč zjišťuje pravdu o tom, kým skutečně je, a zároveň se musí vypořádat s postavou, která si říká Floraín a je velmi nebezpečnou, už jen proto, že je Alecovi podobná. V tomto příběhu se shledáme, i když v nijak velké roli, i s dalšími hrdiny DC Universe, jako jsou Superman, Flash, Green Lantern nebo Wonder Woman, kteří společně tvoří organizaci Justice League of America.
Již v tomto čtyřdílném příběhu Alan ukazuje své mistrovství, kdy dokáže dokonale propojovat realitu se snem, myšlenky se skutečným děním. Ne, není to úplně jednoduché, ale když si uvědomíte, jak postavy jednají, jaké jsou jejich motivace, musíte se sklonit nad Moorovým géniem. Hlavně postava Floraína je naprosto ukázková v tom, jak se během čtyř sešitů úžasně vyvíjí. V posledním díle už není vědcem, už není člověkem, ale ani rostlinou, už je jen bláznem, který se složil. Prostě skvělé.
V následujících třech sešitech je rozveden příběh, který se točí okolo démona. Ten byl náhodou vyvolán a ohrožuje ústav, kde pracuje Abigail, Alecova jediná přítelkyně. Příběh je ukázkou toho, jak je možné s umem a za přičinění skvělé atmosféry vystavět skutečně děsivý hororový příběh, a to i na stránkách komiksu. V tomto stylu pokračuje Alan Moore i v druhé knize, která byla vydána i u nás – Bažináč: Láska a smrt.
Poslední, jednodílný příběh je věnovaný Bažináčovi samotnému a tomu, jak se vyrovnává se skutečnostmi, které v poslední době zjistil, hlavně s tím, že není tím, kým si myslel, že je. Sledujeme rostlinu s lidskou podobou a jsme schopni s ní soucítit. Tohle je prostě dílo mistra. A skvěle Moora doplňuje kresba Stephena Bissetta a John Totlebena, která je bohužel v některých chvílích mírně matoucí, hlavně proto, že v České republice vyšlo černobílé nikoli barevné vydání. To však nic nemění na tom, že kresba tuší je prostě dokonalá a skvěle sedí stylu, v němž je „Bažináč“ psán. K českému vydání však není moc co jinak vytknout. Pyšní se pevnou vazbou – tu si zaslouží v podstatě každý komiks Alana Moora –, ale také výtečným překladem (jako drobnost jen zmíním to, že nechápu používání pojmu „Doboha!“, když v češtině přece jen máme mnohem používanější „Proboha!“). Jinak ale příběh češtinou určitě netrpí.
Hodnocení: 85%
