Batman: Ticho II
Vydalo nakladatelství BB/art a Crew, 2005, 490 Kč
Scénář: Jeph Loeb
Kresba: Jim Lee a Scott Williams
„Batman: Ticho I“ byla komiksová kniha, která rozhodně zaujala. Batman se musel postavit problému, který se zdál větší než on sám. V Gothamu se objevil nepřítel, s nímž není radno si zahrávat. Je tajemný a zdá se, že nedopadnutelný. Jako kdyby plánoval všechno dopředu a Batman neměl šanci ho dopadnout. Ne, dokud nebude celá hra dokončena a nepřítel sám neodhalí všechny karty a s nimi i svou totožnost. Mezitím Batman pátrá a dostává se do konfliktů s dalšími záporáky svého univerza.
Jim Lee dostal na hraní skutečně všechny nejdůležitější postavy Batmanova světa, a tak ty, na které se nedostalo v prvním díle „Batman: Ticho I“, s těmi se setkáváme zde. Dojde i na Ra’s al Ghula, jeho dceru Talii, která má jinou důležitou roli v komiksu Batman a syn a samozřejmě také na Edwarda Nigmu neboli Riddlera. Samozřejmě, nesmím opomenout, že je také odhalena pravá totožnost vraha, který se skrývá pod jménem „Ticho“. Odhalení není až tak překvapivé, jak by Loeb asi chtěl.
Finální vyústění je asi největší problém celého komiksu. Celou dobu má komiks dobrou atmosféru, očekáváte, co vlastně asi přijde, no a pak, když to konečně přijde, jste přece jenom docela zklamaní. Čtenář má pocit, že si Loeb hodně přizpůsobil vesmír Batmana a vytvořil pro něj postavu, která mu chyběla do toho, aby byl komiks takový, jaký potřeboval. Na J. Michaelovi Straczynském se mi líbilo, že bral Spideyho svět a jeho minulost, kterou jsme znali. Loeb si minulost vytvořil. Ale je fakt, že se tomu nevyhnul ani Straczynski. Tohle je prostě komiks. Takový je.
Co je na komiksu „Batman II: Ticho“ jednoznačně pozitivní, to je neustále skvělá kresba Jima Leeho. Ten člověk prostě umí. Když se podíváte na jeho Batmana nebo Supermana, jsou to jednoduše superhrdinové, silní muži, kteří se nevzdávají. V případě Catwoman a dalších žen, které zde jsou, si zase čtenář užívá jejich krásu, jejich křivky, které jsou prostě komiksové dokonalé. Do světa DC nepatří ženy s malými prsy, tam jsou všechny vyvinuté, jak je muži chtějí. Je škoda, že mainstream nám musí až tak upravovat realitu. Člověk se nemůže divit, že jsou DC a Marvel často kritizováno za sexistický přístup.
„Batman: Ticho“ je poměrně kvalitní příběh, přece jen, taková přehlídka superhrdinů se zase hned tak nevidí. Jeph Loeb je ale scénáristou, který si koncerty se všemi postavami může dovolit, což předvedl ještě několikrát. Proč být malý, když to jde ve velkém? Navíc, kresba Jima Leeho si zaslouží co největší počet postav, kterými může čtenářovo oko oblažit. Tohle je prostě jedna z nejlepších mainstreamových kreseb, které jsou nádherně detailní, a to nikoli pouze v rámci postav, ale i díky propracovávanému pozadí.
Hodnocení: 70%
