Armáda démonů: Matka slz
La terza madre
Itálie, USA, 2007, 102 minut
Režie: Dario Argento
Scénář: Jace Anderson, Dario Argento, Walter Fasano, Adam Gierasch a Simona Simonetti
Hrají:
Asia Argento (Sarah Mandy)
Cristian Solimeno (Detektiv Enzo Marchi)
Adam James (Michael Pierce)
Moran Atias (Mater Lachrymarum)
Konečně jsem se dostal i ke třetímu filmu z Argentovy trilogie o Matkách. Za sebou máme filmy Suspiria a Inferno, kdy především v tom druhém se pořádně rozvíjela mytologie, která se okolo tří Matek vytvořila. V posledním filmu z trilogie, který Argento natočil až v roce 2007 – snad čekal, až jeho dcera Asia zestárne a bude moct hrát hlavní roli – se mytologie dál rozvíjí a mělo by se tedy jednat o ukončení celé série.
Když už jsou dvě Matky po smrti a dva jejich domy jsou odhaleny, zbývá třetí Matka a její dům, který se nachází v Římě. Nedostáváme se tak moc daleko z Argentovy domoviny a sledujeme pracovnice muzea, které otevírají jednu starou urnu, jejíž součástí jsou i malé sošky. Jednou z pracovnic muzea je i Sarah v podání krásné Asii Argento. Když schránku otevřou a druhá pracovnice přečte nápisy na soškách, vysloví tím svůj ortel, který je spojen s velmi krutou smrtí.
Sarah musí utíkat, i když vlastně neví před čím. „Armáda démonů: Matka slz“ je giallo film, který má primárně detektivní zápletku, protože Sarah pátrá po tom, co se děje, proč lidé – většinou ženy – kolem ní umírají, ale stejně tak pátrá po tom, kým ona sama je, protože o sobě zjišťuje věci, které jsou minimálně překvapivé. To vše je pak podtrženo hávem nápaditých zabití, nemluvě pak o nahotě a intimitě, kterou se snímek také vyznačuje. A ano, otec opět přiměl scénářem vlastní dceru, aby se svlékla. Na Asii se prostě dobře kouká.
Dario Argento ukazuje, že nic nezapomněl z toho, jak vytvářel triky před lety. Pořád je tu skvělé gore, i když je vidět, že se používají jiné materiály a sem tam jsou ty vnitřnosti přece jen trochu divné. Přesto to ale stačí k tomu, aby si snímek držel nádech minulých filmů, ale zároveň byl schopen zaujmout i moderního diváka. To je dáno i tím, že určitá temnota, strach, procházejí celým filmem, který se dá sledovat i bez znalosti snímků předchozích, protože celá mytologie je zde znovu vysvětlena.
Moc jsem nevěřil tomu, že po roce 2000 dokázal Dario Argento svou trilogii Matek zdárně dokončit, protože jeho filmy v novém tisíciletí jednoduše nejsou tak skvělé jako ty minulé. Jenže scénář je v tomhle případě dobrý, skvělé je obsazení hlavní hrdinky, a navíc se daří vytvářet skutečně děsivé obrazy, které se vám svou intimitou dokážou zažrat pod kůži. V závěru jen budete čekat na to, jak se to celé podařilo vygradovat.
Hodnocení: 75 %
