Apocalypse domani
Itálie, Španělsko, 1980, 96 minut
Režie: Antonio Margheriti
Scénář: Antonio Margheriti a Dardano Sacchetti
Hrají:
John Saxon (Norman Hopper)
Elizabeth Turner (Jane Hopper)
Giovanni Lombardo Radice (Charlie Bukowski)
Cinzia De Carolis (Mary)
Dardano Sacchetti je italská scénáristická legenda, která se tak nějak prolínala všemi žánry, které se v Itálii od 70. let její filmografií objevují. A to nemluvím jen o béčkových filmech, ale, pravda, především o nich. Dardano Sacchetti se podílel na zajímavých i méně silných filmech. Tentokrát si spolu s režisérem Antoniem Margheritim ukousli celkem velké sousto. Rozhodli se, že najdou italskou odpověď na věčné americké téma – válku ve Vietnamu a její dopady.
Vzhledem k tomu, že jsem zde mluvil o béčkové produkci, asi je celkem jasné, že i snímek „Apocalypse domani“ bude také z tohoto žánru. Hned první scéna to dokazuje. Vojáci ve Vietnamu bojují, ale jejich boj v džungli se postupně mění ve zvěrstvo, kde se začíná jíst lidské maso. Šílenství vály ukázáno v jedné krátké scéně, která je rychle utnuta jako sen hlavní postavy v podání amerického herce Johna Saxona, kterého jsme mohli vidět i ve snímku Bruce Leeho „Drak přichází“.
Příběh nás ukončením tohoto „snu“ přenáší do Ameriky, kde bývalý voják Norman (právě Saxton) žije se svou ženou spořádaným životem. Jenže noční můra se začíná vracet a má poměrně krvavé choutky. Jeho bývalí spolubojovníci trpí podivným úkazem. Objevuje se u nich hlad. Chtějí se zakousnout do lidského masa. Vzhledem k tomu, že se jedná o italský film, není ani tak s podivem, že potřeba si kousnout je vyvolána většinou ve chvíli, kdy se v přítomnosti muže objeví krásná žena. Kanibalismus je tak propojen s erotikou, což nutně nemusí být jen samoúčelný prvek.
Touha muže po ženském těle je zde v kontrastu s touhou po mase. Jako kdyby obojí vzbuzovalo šílenství. V prvním případě je to celkem normální, muži se skutečně mění v šílence, když jde o ženy a touhu – chtíč – po nich. Kanibalismus pak vychází z předpokladu: Jak jednou ochutnáš lidské maso, už nikdy jiné chtít nebudeš. Líbí se mi, jak se tvůrcům v průběhu filmu podařilo popírat název – žádná apokalypsa se nekoná. Pouze skupinka mužů bojuje o život a o své psychické zdraví. Policie totiž jde po těchto veteránech, kteří trpí nespoutanou potřebou jíst lidské maso.
Nejedná se o žádný velký film, myslím myšlenkami, přece jen, měli by to být Američani, kdo se vyrovnává se svým velkým traumatem, což se mimochodem neustále děje, ale přece jen se Italům podařilo natočit celkem smysluplný kousek, který je obohacený o dobré gore, i když většinou nijak detailní. Asi mám ale pro italskou kinematografii celkem slabost. Hlavně ta hudba je místy výborná.
Hodnocení: 60 %
