Antropofág
Antropophagus
Itálie, 1980, 90 minut
Režie: Joe D’Amato
Scénář: Joe D’Amato a George Eastman
Hrají:
Tisa Farrow (Julie)
Saverio Vallone (Andy)
Serena Grandi (Maggie)
Margaret Mazzantini (Henriette)
Řecko je krásná země. Doslova stvořená k zabíjení. Hodně krutému zabíjení. V italské režii a s nějakými těmi americkými herci. Tohle je samo o sobě úžasná prezentace toho, co jsou 80. léta italského hororu. Filmy, které se chtějí dostat do podvědomí svým kosmopolitním pojetím, cílí na americké diváky, ale vybírají zajímavé lokace, ale hlavně jsou krvavé jako nic před nimi. A že to gore skutečně stojí za to. Některé scény se vám dokáží zarýt tak hluboko, že už na ně nezapomenete.
Joe D’Amato byl neskutečně plodný italský režisér, který se podílel na dvou stovkách filmů, ať už jako hlavní režisér, anebo jako spolurežisér. Přesto jsme se s ním na Necronomiconu setkali teprve dvakrát, a to prostřednictvím snímků Vražední ptáci a „Bestie z hlubin“. V prvním případě se jedná o celkem zajímavé giallo, ve druhém pak o celkem příšerné béčko se žralokem. „Antropofág“ je zase něco trochu jiného – tohle je slasher spojený ještě se žánrem survival, což ale nakonec platí pro většinu slasherů.
Ta snaha o přežití je v tomto případě však o to silnější, protože se se skupinou anglicky mluvících turistů ocitáme v Řecku a nakonec pouze na jednom, na první pohled pustém ostrově, kde – jak už víme od první scény – řádí nějaký magor, který vraždí všechno, co mu jen přijde do cesty. Skupina se tak ocitá v přímém ohrožení života, i když si to nejspíš ani neuvědomuje.
Joe D’Amato dokázal, aby jeho snímek měl skutečně výbornou atmosféru, což je dáno hned několika prvky. Vraha nám hned neukazuje, čímž vlastně navazuje na giallo tradici. Zároveň se mu napětí daří stupňovat tím, že postavy berou všechno celkem v klidu, až postupně u nich narůstá zděšení. Tohle všechno se pak odehrává převážně v noci anebo na místech, kde nikdo není, což jen prohlubuje klaustrofobii a děs celého filmu. Ano, hudba je někdy až příliš naléhavá, scény sem tam docela průhledné, ale jako celek snímek působí skutečně děsivě, což beru jako obrovský klad. U hororu to není až takový standard.
Moment, kdy se vrah objevuje na scéně a my ho poprvé vidíme, je skutečně povedený, a na diváka padá hrůza, která je s tímhle zjevením spojena. Doslova jako zrod bestie, která se také hned předvede. Film zbytečně nepřehání, zbytečně nevysvětluje, a tím si mě získal. Není to geniální horor, ale z italské produkce je to jednoznačně něco, co stojí za pozornost. Může to vypadat tuctově, ale je z toho cítit, že byl skutečně v první řadě vytvářen horor. Dokonce ani to gore není tak všudypřítomné, jak by se dalo čekat, ale je voleno ve správné míře.
Hodnocení: 80 %
