Antiviral
Kanada, 2012, 108 minut
Režie: Brandon Cronenberg
Scénář: Brandon Cronenberg
Hrají:
Caleb Landry Jones (Syd March)
Sarah Gadon (Hannah Geist)
Douglas Smith (Edward Porris)
Joe Pingue (Arvid)
Co jste čekali? Mysleli jste si, že začnu recenzi jinak než konstatováním, že je to film syna Davida Cronenberga? Že začnu nějakou vtipnou glosou? Tak proč ne, ale tohle je příležitost, která se nabízí. Podobně, jako má Stephen King úspěšného syna Joa Hilla, vypadá to, že David Cronenberg má ve svém synovi také svého následovníka, a to následovníka skutečně v tom pravém smyslu slova. Snímek „Antiviral“ je odkazem ke starším Davidovým filmům, ale s tím, že jeho vizuální kvalita je přece jen trochu výše díky moderním technologiím a kvalitě obrazu.
Podobně jako se David Cornenberg ve svých prvotních filmech zaměřil na hnus, i Brandon to dělá, zaměřuje se na hnus, který se skrývá v člověku. Nemoc je něco, co neradi v našem těle vítáme. Je to cosi hnusného, co nás rozežírá zevnitř, a my nevidíme, jak to vlastně vypadá. Je to neviditelná, miniaturní příšera, které se chceme zbavit. Alespoň většinou. Ale co když bychom mohli dostat stejnou nemoc, jakou má naše oblíbená celebrita? Nepřiblížili bychom se tak k ní naprosto maximálně?
Brandon Cronenberg si řekl, že naše společnost je místy prostě odporná. To, jak adorujeme celebrity, je někdy skutečně nesmyslné, hlavně pokud se jedná o ty, které nic nedokázaly. Kolika celebritám v České republice říkáme celebrity jen proto, že o nich bulvár píše, ale přitom se jedná jen o nicky, které se snaží zviditelnit? Jejich prací není nic manuálního, ani nic uměleckého, ale pouze to, že se snaží za každou cenu udržet na titulních stránkách. Je jich poměrně hodně, ale to není to nejhorší. Nejhorší je to, že my jim to dovolíme. Nebudu říkat, kdo ano a kdo ne, společnost jako celek je očividně chce, a tak tu jsou.
Brandon Cronenberg vycházel z tohoto předpokladu a vytvořil snímek, který tuto lásku k celebritám staví na hlavu. Jenže je problém, že když se nad tím člověk zamyslí, napadá ho: Co když něco podobného skutečně přijde? Budete si moc nechat do těla píchnout stejnou nemoc jako ten, kterého obdivujete. Co když váš oblíbený zpěvák bude mít zrovna rýmičku? Přece ho v tom nenecháte! Co když má AIDS a umírá? Přece s ním budete sdílet jeho osud, protože bez něj stejně nebudete moct žít. Je to šílené, ale ne až tak neuvěřitelné. Naše společnost je zvrácená.
Brandon Cronenberg pokračuje ve šlépějích svého otce a ukazuje nám, co je na naší společnosti špatné. Za to mu musím prostě dát body nahoru. Není to téma, které by bylo pro společnost rozhodující, ale jsem rád, že jsou zde lidé, kteří smýšlejí podobně jako já. Chápu, že si z lidí vytváříme vzory, platonicky je milujeme, ale čiňme tak aspoň v případě, když si to člověk zaslouží, když světu dává něco, co má smysl, co má hodnoty. Nejlepší ale bude, když budeme akorát poslouchat jejich písně a dívat se na jejich filmy a číst jejich knihy a říkat si, že to je skutečně dobré, že tohle se jim povedlo. Jejich nemoci jim raději nechme.
Hodnocení: 70%
