Angelo Badalamenti se narodil 22. března 1937 v New Yorku do italské rodiny. Jeho matka pocházela ze Sicílie. Již od dětství poslouchal operu a vážnou hudbu. Za desky s touto hudbou utrácel takřka veškeré své kapesné. Vystudoval Eastman School of Music a později Manhattan School of Music. Navzdory své oblíbené hudbě z dětství se z něj stal hlavně jazzman.
Jako filmový skladatel debutoval v roce 1973 filmem „Gordon's War“. O rok později hudebně doprovodil film československého emigranta Ivana Passera „Law and Disorder“ (1974). Do širšího povědomí se však dostal až filmem „Modrý samet“ (1985) Davida Lynche. Tento film se stal pro Badalamentiho přelomovým hned v mnoha směrech. Původně byl najat pouze jako „trenér/konzultant“ pro herečku Isabellu Rossellini, které měl pomoci s jejím zpíváním ve filmu. Nakonec však zůstal jako skladatel a ve filmu si dokonce krátce zahrál, když doprovází Isabellu při jejím barovém výstupu s písní „Mysteries of Love“ na klavír. Spoluprací na filmu začalo však i velké přátelství mezi skladatelem Badalamentim a režisérem Davidem Lynchem. Badalamenti o tom sám říká: „Byl to takový ten tradiční pracovní postup, jenž patří do té pětaosmdesátiprocentní kategorie, kde režiséři spolupracují přímo se skladateli. Po tomto filmu se z nás stali velcí přátelé a velmi rád si se mnou povídal o některých svých projektech, na nichž zrovna pracoval.“
Badalamenti se stal Lynchovým dvorním skladatelem a skládal nebo se podílel na hudbě u většiny jeho dalších filmů a seriálu: „Zběsilost v srdci“ (1990), seriál „Městečko Twin Peaks“ (1990) včetně jeho třetí série z roku 2017, „Twin Peaks: Ohni se mnou pojď“ (1992), „Lost Highway“ (1997), „Příběh Alvina Straighta“ (1999) a „Mulholland Drive“ (2001).
Hudbu pro „Modrý samet“ nahrávali Badalamenti s Lynchem v Praze. V roce 1985! Při nahrávání spolupracovali s dirigentem Štěpánem Koníčkem a zvukařem Jiřím Zobáčem. Výslednou spolupráci Lynch komentoval následovně: „Hudba, kterou jsme tu nahráli pro "Modrý samet", měla na film takový účinek, že jsem byl rozhodnut se v budoucnu vrátit. Čeští muzikanti jsou jedni z nejlepších a umí pracovat rychle – vše tu dokážeme udělat dvakrát tak rychleji než jinde. Jsou výborní a jsem s nimi naprosto spokojený.“ Do pražského studia Ve Smečkách 22 se pak oba vrátili v červnu 1996, aby zde nahráli hudbu pro film „Lost Highway“.
Angelo Badalamenti pak v Praze nahrával hudbu ještě k dramatu „Podivná pohostinnost“ (1990) a ultratemné fantasy Jeana-Pierra Jeuneta „Město ztracených dětí“ (1995).
Za nejlepší jeho práci je považována temně jazzově laděná hudba k Lynchově TV seriálu „Městečko Twin Peaks“ a následnému filmu „Twin Peaks: Ohni se mnou pojď“ (1992). Ke spolupráci přibrali zpěvačku Julee Cruise, která nazpívala většinu zpívaných skladeb a v seriálu i filmu si v podstatě zahrála samu sebe coby silně éterickou barovou zpěvačku v motorestu. Některé tyto skladby (jako např. „Falling“, „Into the Night“, „The Nightingale“ nebo „The World Spins“) se objevily i na jejím sólovém albu „Floating into the Night“, které Badalamenti s Lynchem produkovali a Lynch na něj dodal fotografie. Badalamenti pro tento příběh vytvořil v pravdě kultovní monumentální hudební doprovod, který se na atmosféře obou příběhů podílí minimálně z 50 %. Už i pro způsob, jakým hudba pro seriál a film (a i další plody jejich spolupráce) vznikala:
„Když začala práce na seriálu "Twin Peaks", přišel ke mně do kanceláře v New Yorku a pověděl mi: Přijel jsem kvůli tomu televiznímu seriálu, co budu dělat pro ABC. O čem bude? Jak by ta muzika měla vypadat? Postup jakým jsme pak skládali hudbu, to bylo předtím, než natočil jediný záběr, se opakoval od té doby téměř pokaždé. Posadil jsem se k pianu, dali jsme kazetu do nahrávače, David se usadil vedle mne a říká: Je velmi velmi temná noc s měsícem na nebi. Skrze stromy vane slabý vítr a někde je v nich ukrytá sova, jejíž houkání lze slabě slyšet. Můžeš vytvořit náladu, která by toto obsahovala? Začal jsem hrát De, Dum, De, Da, da, de, dum, dum, a on řekl: Angelo, to je nádhera, pokračuj dál. Chvíli jsem takhle hrál dál a on mi povídá: Nádhera, zahraj tohle… a zopakuj to. Pomaleji a pomaleji. To je úžasný. Pak říká: Teď, je tam dívka, vychází zpoza stromu, je to teenager, a je krásná, ale vypadá ztraceně. Můžeš přejít z tohoto námětu k této dívce? Změnil jsem styl na Laura Palmer's theme skladbu. David říká: To je nádhera… Teď přichází blíž ke kameře, mohl bys sestavit takovou melodii? Hrál jsem a on pokračoval: To je skvělé. Jde stále pořád blíž. Zkus tu hudbu dostat až na samý vrchol. To je ono… Říkám ti, je to prostě nádhera! OK, pokračuj s tím, můžeš jít trochu níž? Přešel jsem na klávesách o něco níže a on povídá: Teď se vrať zpátky do tmavého lesa, protože ta dívka se ztratila, tak jsem sešel zpět k De, dum, dum. Přestal jsem hrát asi po deseti až patnácti minutách, podívám se na Davida a on měl slzy v očích. Říká: Angelo, to je ono, vystihl jsi přesně celý Twin Peaks. Vidím všechny ty scény skrz tvojí hudbu.
Já jsem hrál, poslouchal ho, a on mi vše slovně popisoval. Nejkrásnější na tomhle je, že je to jako dobré manželství. Můžeš říct jen velmi málo a ten druhý hned přesně ví, co uvnitř cítíš. K většině Lynchových projektů skládám hudbu ještě před natáčením. David si vezme demo nahrávky, které udělám případně ještě s několika muzikanty, a používá je přímo na place – herci mohou pak hrát přímo do rytmu a nálady té dané hudby. Dokonce jejich načasování a tempo jejich dialogů tím bývá ovlivněno. David ví, že muzika znamená mnoho a když má tu správnou, rád na jejím základě upravuje své filmy. Zatímco obyčejně se hudba přidává už k hotovému snímku. Takže takhle David někdy hudbou přímo ovlivní i některé již dané scény.“
David Lynch o výběru hudby pro film řekl toto: „Je to stejné jako s herci. Nejde prostě použít jen tak nějakou hudbu. Vyžaduje to sednout si k filmu a nechat ho působit. Mnoho času pracuji s Angelem Badalamentim, posloucháme hudbu a sledujeme, která se nejvíce hodí.“
Kromě „Modrého sametu“ Badalamenti herecky vystoupil ještě v Lynchově filmu „Mulholland Drive“, kde hrál jednoho z bratrské dvojice gangsterů. Badalamenti je ten, který miluje espresso. Potřetí se na place jako herec objevil v prvním díle televizního seriálu „On the Air“ (1992), samozřejmě jako pianista.
Kromě Lynchovy filmografie složil (nebo se na ní spolupodílel) Badalamenti hudbu k několika desítkám filmům, namátkou jen: „Drsňáci netančí“ (1987), „Vánoční prázdniny“ (1989), „Nahý v New Yorku“ (1993), „Miluj bližního svého“ (1999), „Pláž“ (2001), „Napola: Hitlerova elita“ (2004), „Na hraně lásky“ (2008), „Poslední kvartet (2012) nebo „Guldysten“ (2015).
Vynecháme-li některé Lynchovy filmy (které jsou mnohdy žánrově nezařaditelné, přesto lze mnohé z nich mezi horory zařadit), hlavně v novém tisíciletí Badalamenti často skládal hudbu i k několika hororům: „Noční můra v Elm Street 3: Bojovníci ze sna“ (1987), „Cabin Fever“ (2002), „Evilenko“ (2004) – při němž spolupracoval se zpěvačkou Cranberries Dolores O'Riordan, „Pod nadvládou zla“ (2005), remake japonské duchařiny Hideo Nakaty nazvaný „Temné vody“ (2005) a další remake hororové klasiky Robina Hardyho z roku 1973 s Nicolasem Cagem v hlavní roli „Rituál“ (2006).
Angelo Badalamenti se však nevěnuje pouze filmové hudbě. Již v roce 1966 se stal spoluautorem písně „Visa to the Stars“, která se objevila na albu „The In Sound from Way Out“ dvojice Perrey and Kingsey. Později vymyslel a produkoval Perreyho dvě sólová alba pro Vanguard Records a podílel se na jejich aranžích. V sedmdesátých letech používal pseudonym Andy Badale. V roce 1987 jeho služby využila britská synthpopová legenda Pet Shop Boys. Vypomáhal jim se skladbou „It Couldn't Happen Here“. Později jim vypomohl se dvěma písněmi na jejich slavném albu „Behaviour“ z roku 1990. V roce 1993 spolupracoval s thrash metalovou kapelou Anthrax na seriálem „Městečko Twin Peaks“ inspirované skladbě „Black Lodge“, objevivší se na desce „Sound of White Noise“. O dva roky později složil, nahrál a produkoval desku „A Secret Life“ zpěvačky Marianne Faithfull. V roce 1996 se spojil s Timem Boothem z britské rockové kapely James a jako Booth and Bad Angel vydali eponymní album pro vydavatelství Mercury. V roce 2000 spolupracoval s kapelou Orbital na skladbě „Beached“ pro film „Pláž“. Spolupracoval rovněž na soundtracku pro videohru „Fahrenheit“.
Za svou práci pro film byl Angelo Badalamenti mnohokrát na různé ceny nominován:
„Městečko Twin Peaks“ – Emmy (1990), a to dokonce třikrát: (1) za nejlepší hudbu v seriálu (za druhý díl); (2) za nejlepší originální hudbu a text za skladbu „Into the Night“ z pátého dílu a (3) za nejlepší hudební úvodní motiv, a Grammy (1991)
„Město ztracených dětí“ – Cesar (1996)
„Příběh Alvina Streighta“ – Zlatý Globus (2000)
„Mulholland Drive“ - Zlatý Globus (2002), BAFTA (2002), AFI (2001), Saturn (2002)
„Příliš dlouhé zásnuby“ – Cesar (2005)
Nebo je přímo získal:
„Twin Peaks: Ohni se mnou pojď“ – Independent Spirit (1993), Saturn (1993)
V roce 2008 byl Badalamenti oceněn čestným uznáním na World Sountrack Awards.
