Amer
Amer
Francie, Belgie, 2009, 90 minut
Režie: Hélène Cattet a Bruno Forzani
Scénář: Hélène Cattet a Bruno Forzani
Hrají:
Cassandra Forêt (Dítě)
Charlotte Eugène Guibeaud (Dospívající)
Marie Bos (Dospělá)
Bianca Maria D'Amato (Matka)
Možná jste viděli i divnější filmy, než je „Amer“. Ale možná taky ne. „Amer“ rozhodně není z těch snímků, u kterých nemusíte přemýšlet, u nichž nemusíte řešit, o čem to vlastně je. Nestačí, když se budete jen dívat, protože pak vás film odradí již po několika málo minutách. Je totiž velmi specifický a bude pro vás jedinečným zážitkem, který si asi jen tak nezopakujete. Forma tohoto filmu je naprosto udivující, neboť je pro horor tak netypická a skoro až prazvláštní. Francouzské „amer“ znamená hořký nebo zahořklý, což může být pocit, který zažijete v momentě, kdy snímek zhlédnete až do konce.
Film je rozdělen do tří částí, ale ne nijak formálně, není zde klasické uvození kapitol, jako tomu i u filmu někdy bývá. První mě napadá rozdělení příběhů v „Pulp fiction“ anebo například částí děje ve snímku Antikrist, a to nemluvím ani o otáčení komiksových stránek v Creepshow. Zde je vše natočeno bez přestávky, a tak si sami musíme domyslet, kam se příběh posunul anebo jestli jsme pořád na místě. Toto přesouvání není příliš komplikované, otázkou spíše zůstává, jak si jej vyložíme. Jedná se o příběh jedné ženy, která postupně stárne? Anebo je to příběh různých žen? Titulky k filmu jsou poměrně jednoznačné (dítě – dospívající – dospělá).
Sledujeme nejprve dívku, která prozkoumává podivný dům, jenž skýtá mnoho zákoutí, některá děsivá, jiná taková, která nejsou – nebo by neměla být – určena pro zrak malé dívky. Přesto je jejich průzkumníkem a my jsme svědky poměrně hororového úvodu, kde je napětí postupně gradováno. Tahle část je skutečně schopna nás vyděsit. V následující povídce (části příběhu) je tempo zpomaleno a my sledujeme krátký úsek dne hlavní hrdinky, která se s matkou vydává do města a prožívá dobrodružství, které je spojeno se sexualitou, jíž v sobě rozpoznává. Jedná se o mezihru mezi ponurou a strašidelnou první částí a ještě podivnější a možná děsivější třetí částí.
Třetí část je v podstatě čistým giallo, na které francouzský film jakoby celou dobu odkazoval a dotýkal se jej, ale nikdy se k němu úplně nedostal. Hlavně proto, že zde chybí nějaká jasnější zápletka. To je dle mého názoru největší chyba tohoto filmu, který je v podstatě krátkometrážním pokusem, který je rozveden do délky celovečeráku. Není to špatné, ale aby to bylo dokonalé, tak tomu ještě hodně chybí. Hlavně proto, že je maximálně zaměřeno na obrazy a příběh je upozaděn, což je u takového žánru škoda. Divák by z toho měl ještě větší požitek než v tomto případě a film by se tak mohl zařadit po bok Argentových nejlepších snímků. Takto v konečném důsledku končí spíše jako artová zajímavost, kterou já osobně nepovažuji za úplnou lahůdku.
„Amer“ překypuje silnými obrazy, snovými vizemi, které se prolínají s realitou až do chvíle, kdy už vlastně nevím, co je realita a co sen/halucinace, což vůbec není špatné, ale pořád zůstáváme jen u zajímavých obrazů, které si musíme poslepovat do nějakého celku, který tím alespoň trochu bude dávat smysl. Je to poměrně komplikované a pro někoho to může být neúnosné. Je to škoda, protože pořádné giallo už tu dlouho chybí, tohle je velmi autorská tvorba zavedené krátkometrážní dvojice.
Hodnocení: 55%
